Ptačí genocida. Jak se příroda pomstila Číňanům za vrabce

25.02 2018|Zajímavosti

Dne 12. února 1958 čínský vůdce Mao Ce-tung podepsal historickou vyhlášku o zničení všech krys, much, komárů a vrabců v zemi.

Myšlenka zahájit rozsáhlou kampaň, která se stala částí politického programu „Velký skok“, se zrodila 18. února roku 1957 na pravidelném sjezdu Komunistické strany Číny. Překvapivě byla iniciována biologem Zhou Jianem, který v byl té době náměstkem ministra školství v zemi. Byl přesvědčen, že hromadné ničení vrabců a krys povede k nevídanému rozkvětu zemědělství. Prý Číňané nemohou překonat hlad proto, že je „ujídají přímo na polích žraví vrabci“. Zhou Jian přesvědčil členy své strany tím, že Fridrich Veliký kdysi údajně provedl podobnou kampaň a její výsledky probouzely nadšení.

Nápad, který stál život 30 milionů lidí

Mao Ce-tunga nemusel přesvědčovat. Své dětství strávil na vesnici a z první ruky věděl o věčné konfrontaci rolníků a škůdců. Vyhláška jim byla radostně podepsána a brzy se po celé zemi Číňané s hesly „Ať žije velký Mao“ vrhali zničit drobné zástupce fauny označené v dekretu jejich vůdce. S mouchami, komáry a krysami se hned úplně nezdařilo vše podle plánu. Krysy, které jsou přizpůsobené k životu v libovolných podmínkách až po jadernou zimu, v žádném případě nechtěly být úplně vyhlazeny. Mouchy a komáři vyhlášenou válku ani nezaznamenali. „Obětními beránky“ se tak stali vrabci.

Nejprve se ptáky pokusili trávit a chytat do pastí. Ale takovéto metody se ukázaly být málo efektivní. Tak se rozhodli vrabce „přivést vyčerpáním k smrti“. Když viděli ptáky, každý Číňan se je pokusil vyděsit a přinutit je zůstat ve vzduchu co nejdéle. Senioři, studenti, děti, muži, ženy od rána do noci mávaly hadry, bouchali do hrnců, křičeli, pískali, nutili ptáky zoufale poletovat od jednoho Číňana k druhému.

Metoda se ukázala jako účinná. Vrabci prostě nemohli zůstat ve vzduchu déle, jak 15 minut. Vyčerpáni padali k zemi, poté je dobili a dávali na velkou hromadu. Je jasné, že nezasáhli jen vrabce, ale v zásadě všechny malé ptáky. Pro inspiraci již plně nadšených Číňanů v tisku pravidelně publikovali fotografie s mnoho metrovými horami mrtvých ptáků. Běžnou praktikou bylo propustit žáky z hodin, dát jim praky a poslat je střílet všechny malé ptáky a jejich hnízda. Zvláště úspěšným žákům byly uděleny certifikáty.

Jen za první tři dny kampaně bylo v Pekingu a Šanghaji zničeno téměř milion ptáků. A za takřka rok takovéto aktivní činnosti přišli o miliardy vrabců a dalších malých ptáků. Číňané se radovali, oslavovali vítězství. Na krysy, mouchy a komáry se v tento moment nikomu ani nevzpomnělo. Nad nimi se mávlo rukou, protože jejich zničení bylo obtížné. Mnohem zábavnější bylo ničit vrabce.

Neexistovali žádní zvláštní odpůrci této kampaně, ani mezi vědci nebo environmentalisty. Je to i pochopitelné: protest a námitky, dokonce i ty nesmělé, by byly brány jako útok proti straně. Ke konci roku 1958 v Číně prakticky neexistovali žádní ptáci. Hlasatelé televizních zpravodajství o tom hovořili jako o neuvěřitelném úspěchu. Číňané se dmuli pýchou. Nikdo ani nepochyboval o správnosti svého jednání a jednání strany.

Život a smrt bez vrabců

V roce 1959 se v „bezkřídlé“ Číně zrodila neobyčejná úroda. Dokonce i skeptici, pokud nějací existovali, byli nuceni připustit, že kampaň přinesla pozitivní výsledky. Samozřejmě si všichni všimli, že všemožné druhy housenek, kobylek, mšic a dalších škůdců významně přibyli, ale vzhledem k objemu sklizně to vypadalo na bezvýznamné náklady. Ohodnotit tyto náklady v plné míře Číňané mohli až po dalším roce.

V roce 1960 se zemědělští škůdci rozmnožili do takové míry, že bylo nemožné rozpoznat a pochopit, jaký druh plodiny požírají v daný moment. Číňané byli bezradní. Nyní celé školy a hospodářská výroba opět propouštěli zaměstnance z práce i žáky ze školy za účelem sběru housenek. Avšak všechna tato opatření byla naprosto zbytečná. Nijak přirozeně neregulovatelný (což dříve dělali malí ptáci) hmyz se hrozně rozmnožil. Rychle pohltil všechnu úrodu a začal ničit lesy. Kobylky a housenky hodovaly a v zemi začal hladomor. Z televizních obrazovek se snažili Číňany „krmit historkami“ o tom, že to jsou všechno přechodné těžkosti a brzy bude vše v pořádku. Ale sliby, chyby. Hladomor byl vážný – lidé masově umírali.

Jedli kožené věci, kobylky, někdo dokonce i spoluobčany

V zemi zavládla panika, která postihla i členy strany. Podle nejkonzervativnějších odhadů, v době hladomoru v Číně zemřelo asi 30 milionů lidí. Vedení si nakonec vzpomnělo, že všechny problémy začaly vyhlazováním vrabců.

Pro pomoc se Čína obrátila na Sovětský Svaz a Kanadu – naléhavě prosili o zaslání ptáků. Sovětští i kanadští vůdci byli samozřejmě překvapeni, ale na výzvu reagovali. Vrabce přiváželi do Číny celé vagóny. Teď už začali hodovat ptáci – nikde jinde na světě nebyla taková potravinová základna, jako neuvěřitelné množství hmyzu, které doslova pokrývalo Čínu. Od té doby mají v Číně bázlivý vztah k vrabcům.

Válka proti vrabcům stála život 30 milionů Číňanů. Nápad vyvraždit vrabce a drobné ptáky se Číňanům ošklivě vymstil. Genocida vrabců vedla k hladomoru
Zajímavosti a novinky

 557 
  Komentáře
YouTube video
Přidat obrázek
PŘIDAT KOMENTÁŘ