20 pozoruhodných faktů o Isaacu Newtonovi

Newton se narodil do neúplné rodiny, jelikož jeho otec, farmář, zemřel tři měsíce před narozením svého syna. Isaac se narodil předčasně, byl slabý a příliš malý, tudíž se nepředpokládalo, že přežije.

Matka jej opustila kvůli druhému manželi. Když byly Isaacovi tři roky, jeho matka se provdala za Barnabase Smitha, se kterým se odstěhovala. Isaac tak vyrůstal v péči své babičky do svých dvanácti let; poté se jeho matka vrátila s dalšími třemi sourozenci.

Newton málem nedostudoval. Jelikož se ve dvanácti letech stal hlavou rodiny, matka jej vzala ze školy a pokusila se v něm probudit touhu k farmaření (koneckonců jeho biologický otec byl farmář). To ho však nijak nenaplňovalo, a proto se do školy po čase vrátil.

Svou pubertu prožil v Anglii, kde navštěvoval King’s School v Granthamu (severně od Londýna). Bydlel u Williama Clarka, lékárníka, který měl dobře zásobenou knihovnu nejrůznějšími lékařskými a vědeckými knihami. Právě zde začal Isaac objevovat taje fyziky, chemie a matematiky.

Na slavnou univerzitu Trinity College v Cambridgi se dostal s pomocí svého strýce, jenž v něm viděl potenciál. Jelikož však nebyl bohatý jako ostatní studenti, musel si vydělávat nejrůznějšími způsoby; měl několik prací najednou, mezi nimi i uklízení pokojů svých bohatších spolužáků.

Na magisterský titul si musel počkat. Když v roce 1665 získal titul bakaláře, rozhodl se v Cambridgi zůstat a získat titul magistra. Během té doby však vypukla v Anglii morová epidemii a univerzita se uzavřela. Newton tak získal vytoužený titul až o dva roky později.

Stal se profesorem v sedmadvaceti letech. Během oněch dvou let, kdy musel opustit Cambridge kvůli moru, začal s prvními experimenty v oblasti přírodních věd. Ve své práci pokračoval i poté, co se na univerzitu znovu vrátil, čehož si všiml jeho profesor matematiky, a při odchodu do důchodu nabídl Newtonovi své místo, které přijal.

V letech mimo univerzitu se měl také stát incident s jablkem, při kterém mladý Newton viděl jablko spadnout ze stromu, což ho přivedlo na myšlenku gravitace. Právě proto bývá fyzik často vyobrazován s jablkem v ruce či na hlavě (traduje se, že mu jablko spadlo na hlavu přímo z jabloně – toto je však spíš povídačka).

Nikdy se neoženil. Přestože žil dlouhých čtyřiaosmdesát let, zemřel jako takzvaný svobodný mládenec. Důvodem byla nejspíš jeho ostýchavá povaha; Newton byl velmi introvertní a, i přes své úspěchy, neměl dostatečně vysoké sebevědomí. Faktem zůstává, že byl mužem vědy, které zasvětil celý svůj život.

Svou nejslavnější publikaci dokončil v rozmezí osmnácti měsíců. Philosophiae naturalis principia mathematica, známější jen pod názvem Principia (případně Newtonova Principia), se stala uznávanou knihou a Newtonovi přinesla uznání nejen od vědců. Jejím hlavním tématem je pohyb a jeho matematické řešení. Právě v Principii najdeme tři pohybové zákony.

Přestože se zabýval přírodními vědami, napsal více prací o teologii a alchymii. Ve svých pracích se například snažil dokázat, že některá proroctví ze Starého zákona se již vyplnila. Také se zajímal o chronologii; přiřazoval správná data k historickým událostem. Publikace týkající se těchto témat obsahují zhruba deset miliónů slov.

Mezi jeho nejznámější vynálezy patří kalkulus, který se však přisuzuje i filosofu a matematikovi Gottfriedu Leibnizovi. Ve skutečnosti oba vědci pracovali na vynálezu ve stejný čas, Leibniz mu však dal vhodnější jméno (Newton o kalkulu hovořil jako o vědě toku: funkce odpovídající rychlosti změny proměnné veličiny).

Během dlouhých téměř třiceti let učení na univerzitě se stalo téměř pravidlem, že na přednášky „starouše Newtona“ nikdo nechodil. Vzhledem ke své povaze nebyl mezi studenty příliš oblíbený a na jeho přednášky tak chodilo postupem času čím dál méně studentů.

Navzdory nízké účasti Newton nikdy nezrušil ani jednu jedinou přednášku. Ve třídě mohl být klidně jen jeden člověk, což Isaacovi stačilo. Učitelství jej spíše nebavilo a o své studenty se vpravdě moc nezajímal.

Po vydání Principie se stal vedoucím královské mincovny. V této pozici zůstal až do své smrti a zapříčinil se o změny v anglické měně. Zároveň během své kariéry vypátral několik kriminálníků, kteří mu poté posílali výhrůžky smrtí. Několik podvodníků nakonec skončilo na šibenici.

Byl také členem britského parlamentu, přestože v této pozici nic význačného neučinil. Naopak, říká se, že za celou dobu promluvil pouze jedenkrát; když žádal, aby bylo zavřeno okno, neboť mu byla zima.

V roce 1705 byl královnou Annou pasován na Sira Isaaca Newtona. Tou dobou také zdědil jmění po své matce a získal peníze ze svých publikací, v nouzi tedy nežil.

Příčinou jeho úmrtí byly nejspíš žaludeční vředy. Posledních pět let si totiž stěžoval na žaludeční bolesti a potíže, v důsledku čehož musel dodržovat přísnou dietu. Na konci března 1727 omdlel a druhý den, 31. března 1727, zemřel. Jeho posledními slovy tak byly stížnosti na nesnesitelnou bolest.

Pohřeb se konal ve slavném Westminster Abbey, kde byl Sir Isaac Newton také uložen k poslednímu odpočinku po boku dalších anglických velikánů; spisovatele Charlese Dickense, vědce Charlese Darwina a misionáře Davida Livingstonea.

Přestože za svůj život neměl mnoho přátel, svého nejvěrnějšího přítele si držel velmi blízko; byl to jeho pes jménem Diamond (v překladu Diamant), který jednou dokonce způsobil požár v pánově pracovně. Přestože tím Newton přišel o cenné poznámky, svého psíka nijak nepotrestal, pouze zabědoval „Ó Diamonde, kdybys jen věděl, jak velikou škodu jsi způsobil!“