Sir Arthur Conan Doyle: Život muže, který stvořil literární legendu

20.11 2020|Osobnosti
Sir Arthur Conan Doyle: Život muže, který stvořil literární legendu

Píše se podzim roku 1876. Mladý energický muž sedí v posluchárně univerzity v Edinburghu a s téměř posvátnou úctou naslouchá svému profesoru. Ten je mezi studenty dobře známý; jeho metoda dedukce nenechává nikoho chladným. V hlavě inteligentního studenta se pomalu rodí nápad na postavu, která zásadně ovlivní literaturu.

Útěcha v příbězích

Sir Arthur Ignatius Conan Doyle se narodil 22. května roku 1859 do rodiny Mary a Charlese Altamonta Doylových. Irsko-katolická domácnost se v rodném Edinburghu neměla příliš špatně, k rodinné idylce však mělo společné soužití daleko.

Mary, rozená Foley, byla vzdělanou ženou a mistrnou vypravěčkou příběhů, což malého Arthura okouzlilo a zásadně ovlivnilo celý jeho život. Naproti tomu otec Charles, poměrně úspěšný ilustrátor, se potýká s chronickou závislostí na alkoholu. Kvůli tomu panuje v rodině Doylových nepříznivá atmosféra, navíc je tíží finanční situace. Arthur později vzpomíná na příběhy své matky, které mu poskytovaly útěchu od reálného života. Po svých devátých narozeninách se však ze skotského rodinného sídla ubírá na celých sedm let do Anglie.

Internát, medicína a moře

Lépe zajištění příbuzní totiž Arthurovi zaplatili vzdělání v jezuitské internátní škole. Jako většina škol ve viktoriánské době měla i tato přísná pravidla s ještě přísnějšími tresty. Skotského klučinu však tresty nezlomily, a tak v sedmnácti letech dokončil docházku a s břitkým humorem, touhou psát a cestovat vyrazil zpět do domoviny.

Otec mezitím nadobro propadl demenci a skončil v ústavu. Matka však byla zdráva, a tak mohl Arthur v roce 1876 nastoupit do prvního ročníku studia medicíny na edinburghské univerzitě. Tam potkal kromě svých spolužáků Jamese Barrieho a Roberta Louise Stevensona, rovněž budoucích spisovatelů, také profesora a chirurga Josepha Bella. O něm si však řekneme později. Ve třetím roce svých studií vyrazil dvacetiletý Doyle na moře. Ke břehům Grónska se vydal coby lodní doktor. Ač byl zprvu šokovaný lovem tuleňů, rychle se mu zalíbila přátelská atmosféra mezi posádkou. Svou lásku k moři vyjevil v povídce The Captain of the Pole-Star.

Od lékařství ke psaní

Z plavby se vrátil na univerzitu, kde si roku 1881 převzal diplom a stal se bakalářem medicíny. Podruhé vyjel na moře, záhy se však vrátil do Anglie, kde si otevřel nevelkou praxi a snažil se najít balanc mezi ordinováním a psaním. Tehdy mu už několik povídek vyšlo v časopise London Society, Conan Doyle však nevěřil, že by se psaním mohl uživit. V kratochvílích mezi vyplňováním předpisů svých pacientů však psal. V roce 1884 si při psaní své první ucelené prózy vzpomněl na profesora Bella. Na vysokého, hubeného chirurga Josepha Bella s jeho neuvěřitelnou schopností dedukce, orlím nosem a pronikavýma, šedýma očima.

Když Arthur potkal Louisu a stvořil Sherlocka

Polovina osmdesátých let devatenáctého století byla pro Conana Doyla klíčová. Roku 1885 si vzal za ženu sestru svého pacienta, krásnou Louisu Hawkinsovou, později Doyle. Svou manželku miloval a měl s ní dvě děti, dceru Mary a syna Kingsleyho.

O rok později napsal první dílo, v němž figuruje postava slavného londýnského detektiva a jeho přítele dr. Watsona. Studie v šarlatové vyšla v Beetonově vánoční ročence následujícího roku a začínající spisovatel za ni dostal dvacet pět liber. Ohlas čtenářů nebyl příliš velký, a to i po vydání druhého díla a románu, jenž nese název Podpis čtyř. Srdce nejen Londýňanů si Sherlock Holmes získal povídkami, které vycházely v tehdejším měsíčníku The Strand. Z dýmek kouřícího detektiva se stala nejoblíbenější postava snad všech Angličanů, jen ne Doylova.

Z lékaře se stává spisovatel

Roku 1891 prodělává Doyla ošklivou epizodu chřipky, která jej upoutává na lůžko. Krátce po uzdravení věsí lékařskou kariéru na hřebík a začíná psát. V soukromém životě se mu daří, kromě povídek s Sherlockem, jenž mu už začíná lézt na nervy, má na kontě také historický román Bílá společnost (The White Company). Ten považuje za jedno ze svých nejlepších děl.

O pouhý rok později se s rodinou vydává na cestu do Švýcarska, kde si vyjdou na procházku ke slavným Reichenbašským vodopádům. Doyle nechce být ztotožňován se svým hrdinou, vymýšlení dalších a dalších originálních zápletek je pro něj navíc obtížné. Rodí se nápad vyslat Sherlocka na finální souboj, a vzniká Poslední případ. Vychází opět v The Strand roku 1893 a fanoušci jsou zdrceni.

Doyle se dozvídá špatné zprávy

Zdrcen je také Doyle, který se dozvídá, že jeho žena Louisa trpí tuberkulózou. Navzdory šancím, které jí dávali doktoři (pár měsíců života), se Doyle se svou první ženou naposledy rozloučí až o třináct let později. Těchto třináct let je naplněno staráním se o svou kdysi manželku, nyní pacientku, cestováním do zahraničí, psaním a nořením se tajemství okultismu a spiritualismu. Mnozí současníci si Doyla začali kvůli zálibě v tomto odvětví dobírat, on se však nenechal zlomit.

Devět let před smrtí své ženy potkává krásnou čtyřiadvacetiletou Jean Leckie, s níž sdílí podobné zájmy a navazuje zprvu pouhé přátelství. To však přerůstá v něco většího, a tak není divu, že rok po smrti Louisy se schází lidé na svatbu Arthura a Jean. Rodina se stěhuje do Sussexu, kde se dále rozrůstá o syny Denise a Adriana a dceru Jean. Podobně jako Sherlock, i Arthur nyní žije na venkově, ale nechává si malý byt v Londýně. Že by paralela mezi sebou a svým literárním dítkem?

Divadlo, profesor a válka

Manželský život mu vyhovuje, a přestože místo psaní raději tráví čas s Jean, úplně se jej nevzdává. Zkouší své štěstí s divadelními hrami, ty však nemají u obecenstva úspěch, dokud do jedné z nich (The Speckled Band) nezasadí miláčka svých fanoušků, jehož už stihl vzkřísit z mrtvých.

Mimo jiné vytváří další postavu, profesora Challengera, a píše knihu Ztracený svět. Po ní následující další čtyři romány se sympatickým profesorem. Do Doylových myšlenek však začíná pronikat tíživá realita dvacátých let dvacátého století. Válka. Doyle byl velkým patriotem, a proto už předtím sloužil jako armádní lékař v Búrských válkách. Pětapadesátiletý spisovatel se pokusil narukovat jako voják, kvůli věku a nadváze mu to však nebylo umožněno. Přesto se na fronty podíval. Výsledkem byly historická kniha The British Campaing in France and Flanders. Do doby první světové války také zasazuje svého věrného detektiva. Holmes v Jeho poslední pokloně (His Last Bow) spolu s Watsonem zajmou německého špiona.

Jeho poslední slova

První světová válka připravila Doyla o syna, bratra, dva švagry a dva synovce. Spisovatel se tak čím dál hlouběji noří do okultismu a nadpřirozena. Zároveň se ve stopách Holmese vydává napravit křivdu u nespravedlivě odsouzených lidí. Následující roky cestuje napříč kontinenty, píše další knihu o profesoru Challengerovi a poslední soubor povídek s Holmesem, jenž vyjde pod názvem Z archivu Sherlocka Holmese (The Casebook of Sherlock Holmes).

Na podzim 1929 je mu diagnostikována angina pectoris, Doyle však nepřestává s cestováním za spiritualistickými seancemi. Zbývá mu půl rok života, během nějž se pomalu stává upoutaným na lůžko. Přece jen se mu jednou podaří spatřit zázraky světa, když se nikým nepozorován vytratí do zahrady. Tam jej najdou v bezvědomí, tisknoucí k sobě sněženku. Sir Arthur Conan Doyle umírá 7. července 1930, obklopen rodinou. Jeho poslední slova patří manželce, které říká: „Jsi úžasná.“ („You are wonderful.“)

Autor: lan

Sir Arthur Conan Doyle: Život muže, který stvořil literární legendu. Bez Arthura Conana Doyla bychom si nikdy nemohli přečíst příběhy Sherlocka Holmese nebo profesora Chellengera ze Ztraceného světa
Zajímavosti a novinky

 300 
  Komentáře

YouTube
Obrázek
KOMENTÁŘ