10 smutných faktů o vině OSN na rwandské genocidě

10.04 2017|Historie
10 smutných faktů o vině OSN na rwandské genocidě

V průběhu 100 dnů v roce 1994 extrémističtí Hutuové brutálně zmasakrovali ve Rwandě 800 000 příslušníků národnostní menšinu Tutsiu. Byla to jedna z nejhorších genocid v dějinách lidstva. Když probíhala, mírové síly OSN na základě příkazu nezasahovat celý krvavý proces jen sledovaly.

Celý svět sledoval, jak se nám nepodařilo zastavit tuto odpornou genocidu, ale to bylo jen špičkou ledovce. Rwandská genocida měl svou skrytou stránkou, za kterou by se mnoho lidí mělo stydět. Někteří prodávali extrémistickým Hutuům zbraně. Jiní záměrně blokovali mezinárodní pomoc. Někteří to udělali pro peníze, jiné z politických důvodů. Lidé na celém světě částečně pomohli k tomu, aby, k rwandské genocidě došlo. Dnes pro vás máme 10 nepříjemných faktů o vině OSN na genocidě ve Rwandě.

10. Bílý dům věděl, že se genocida blíží

Bill Clinton navštívil Rwandu po genocidě a před davem zdejších lidí vyjádřil lítost nad tím, co se stalo. Ospravedlnil svou nečinnost, ale pouze tím, že davu řekl, že podcenil hloubku a rychlost toho, s jakou propukla ta hrůza. Odtajněné dokumenty, které byly zaslány do Bílého domu však vyprávějí jiný příběh. USA měly víc než jen náznaky toho, že se něco špatného stane. Věděly o tom, že Hutuové plánují genocidu ještě předtím, než začala.

Šestnáct dní před začátkem masakru byl Bill Clinton upozorněn na to, že Hutuové plánovali "konečné řešení", během kterého odstraní všechny Tutsi. Pravidelně získával zprávy o tom, že každý z nich používá slovo "genocida". Do rukou se mu dostaly i poměrně detailní plány toho, jak to chtějí Hutuové provést.

Ameriká tedy přesně věděla, co se stane více než dva týdny předtím, než to začalo. Rozhodla se ale vědomě nezapojit, protože Rwanda pro americké zájmy neměla žádnou hodnotu. "Ať už se zapojíme do některého ze světových etnických konfliktů nebo ne, vždy se to odvíjí o amerických zájmů, které jsou v sázce, řekl Clinton.

9. Francouzské letadlo odvezlo tajnou zásilku zbraní Hutuům

Asi 3 měsíce před genocidou zachytily mírové síly OSN tajné noční přistání francouzského letadla. Letadlo bylo plné zbraní a minometů na objednávku Hutuů, kteří je potom použil při genocidě.

Rwandskou občanskou válku ukončilo přímé porušení mírové smlouvy Arusha. Členům OSN bylo zakázáno prodávat zbraně do Rwandy a přitom dokumenty uvnitř letadla jasně prokázaly, že tyto zbraně byly zaslány z celého světa, firmami z Francie, Belgie, Egypta, Ghany i Velké Británie.

Velitel OSN, Romeo Dallaire, to nahlásil svým nadřízeným a žádal vysvětlení od ministra obrany Belgie. Varoval jej, že se blíží násilí a vyzval ho k přijetí dalších mírových sil, aby věc zastavily. Bylo mu ale řečeno, aby se staral o sobe a zásilku zbraní nechal projít. Dallaire zuřil a obrátil se na jednoho ze svých belgických důstojníků. Ten mu odpověděl: "Mír je mír a obchod je obchod."

8. Generální tajemník OSN prodával zbraně Hutuům

Možná, že by to nemělo být překvapení, že OSN na varování Dallaira nereagovala. Generální tajemník OSN v té době, Boutros Boutros-Ghali, totiž bránil své zájmy u Hutuů. Před čtyřmi lety jim tajně poslal obrovskou zásilku zbraní.

V roce 1990 byl Boutros-Ghali egyptským ministrem zahraničních věcí a podepsal dohodu, která Hutuům slíbila poslat zbraně za 26 milionů USD. Jen v první zásilce Hutuům poslal 60 000 kg granátů, 2 miliony nábojů, 18 000 minometných granátů a 4200 útočných pušek, raket a raketometů. Ve snaze utajit prodej zbraní zásilku označil jako "pomocný materiál".

Boutros-Ghali to později odůvodnil tím, že prodej zbraní byla součástí jeho práce a že si nemyslí, že by "několik tisíc zbraní mohlo změnit situaci." Boutros-Ghali však byl více než jen pasivní hráč. Aktivně bojoval s egyptským prezidentem Husní Mubarakem a přesvědčil ho, aby prodal zbraně Hutuům. Poté, co zásilka prošla rwandskou ambasádou, byl Boutros-Ghálimu zaslán děkovný dopis, kde se zmiňuje, že jeho osobní intervence byla rozhodujícím faktorem při uzavření smlouvy se zbraněmi.

7. OSN zablokovala vyšetřování vraždy prezidenta

V okamžiku, kdy došlo k rwandské genocidě, bylo sestřeleno letadlo nesoucí rwandského a burundského prezidenta. Oba prezidenti byli zavražděni v jednom okamžiku a pobouření nad jejich smrtí se stalo katalyzátorem pro genocidu. Není zcela jasné, kdo ze země na letadla střílel. Někteří lidé se domnívají, že prezidenti byli zavražděni Hutuiskými extrémisty. Jiní věří, že si vraždu objednal Paul Kagame, vůdce rebelů Tutsiů RPF.

Když genocida skončila, OSN vytvořila Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu ICTR. Tým ICTR pod vedením právníka Michaela Hourigana začal hledat viníka, který sestřelil letadlo a hned na začátku zjistil, že byl podporován OSN. Ale když Hourigan našel důkaz, že na vině by mohl být Kagame, který je dnes prezidentem Rwandy, vyšetřování bylo ukončeno. Generální prokurátor ICTR Louise Arbour mu nařídil, aby od vyšetřování upustil ve strachu, že jakékoliv obvinění Kagameho by to vše jen zhoršilo.

O několik let později, v roce 2002, se nová generální prokurátorka Carla Del Ponte pokusila znovu otevřít vyšetřování. Jakmile to udělala, byla z OSN propuštěna. Je si docela jistá, že její propuštění požadovaly vlády USA a Velké Británie.

6. USA a Francie vetovaly zásah OSN

Když se rwandská genocida začala stupňovat, Rada bezpečnosti OSN diskutovala o tom, co má dělat. Extrémističtí Hutuové po celé Rwandě vyzývali skrze rádio k likvidaci všech Tutsiů v zemi.

Tisíce lidé denně umíralo strašlivou smrtí, a ani přesto rada nesměla používat slovo "genocida". USA a Francie používaly skryté veto, aby udržely svět odříznutý od informací. Hrozily vetem jakékoliv akce ve Rwandě. Používaly svůj vliv k zastavení mírových jednotek.

Svůj plán měly hotový již v předstihu. Již v září 1993, Richard Clarke, národní koordinátor pro bezpečnost v USA napsal varovnou poznámku, že členové OSN mohou hlasovat pro zaslání dalších mírových sil do Rwandy. Chtěl zůstat mimo. "Pokud, jak hlásí USUN, má rezoluce Rwanda 10 hlasů v Radě bezpečnosti OSN, pak budeme muset říct ne právem veta," napsal Clarke.

5. Izrael prodával Hutuům zbraně během genocidy

Tvrdilo se, že Izrael neustále posílal zbraně extrémistickým Hutuům, a to nejen těsně předtím, než rwandská genocida začala, ale i poté, co pokračovala.

Podle obvinění začal Izrael posílat zbraně do Rwandy v roce 1990, v průběhu genocidy pokračoval a nepřestal až do roku 1995. Pokud je to pravda, je to víc než jen porušení mírové dohody. Znamenalo by to, že Izrael zjevně neuposlechl embargo OSN zakazující jakékoliv zemi posílat zbraně do Rwandy.

Existuje mnoho důvodů, proč věřit, že je to pravda. Někteří znepokojení občané oficiálně požádali o ukázání dokumentů, které šly k izraelskému Nejvyššímu soudu. Ministerstvo obrany kontaktovalo Nejvyšší soud a řešilo situaci za zavřenými dveřmi. Poté Nejvyšší soud žádost odmítl. Ministerstvo obrany popřelo, že by prodávalo zbraně Hutuům během doby, kdy prováděli genocidu.

4. Francie a USA bránily ve výkonu mírových sil OSN

Když začala rwandská genocida, bylo ve Rwandě asi 2000 příslušníků mírových sil OSN. V žádném případě to nebyl dostatek lidí k tomu, aby se zabránilo genocidě, obzvláště i proto, že jim bylo zakázáno provést jakoukoliv akci. Romeo Dallaire opakovaně prosil o více lidí, aby mohli zasáhnout, byl však odmítnut. Namísto toho OSN odvolalo většinu mírových sil pryč z Rwandy.

Odtajněné dokumenty ukázaly, že zatím stála Francie a USA. Dne 9. dubna, dva dny poté, co zabíjení začalo, napsal Richard Clarke email: "Měli bychom spolupracovat s Francouzi a získat konsensus k ukončení mise OSN." Když začali kampaň na stahování mírových sil z Rwandy, Eric Schwartz, člen Národní bezpečnostní rady USA, se pokusil varovat Bílý dům před tím, co se stane.

"Mírové síly ochraňovaly 25 000 lidí. Kdyby byly mírové síly staženy, ty vraždy by se proměnily v totální genocidu," řekl. Dva dny po jeho varování Rada bezpečnosti OSN stáhla téměř každého člena mírových sil z Rwandy. Ze 2000 členů tam zůstalo pouhých 270 lidí.

3. Francouzská operace Turquise mohla být určena na pomoc Hutuům

Poté, co se rwandská genocida stala plnohodnotnou mediální katastrofou, která ovlivňovala obraz OSN po celém světě, začala OSN vysílat mírové síly zpět do Rwandy. Francie začala jeden z největších humanitárních programů s názvem operace Turquoise, což měla být bezpečnostní zóna pro uprchlíky a civilisty v jihozápadní části země.

Tato operace již od počátku vyvolávala pochybnosti. Skrz jejich bezpečnostní zónu se podařilo uprchnout iniciátorům genocidy včetně plukovníka Bagosory nebo například ignorovali umístění propagandistického radiového vysílače RTML, který podněcoval ke genocidě, do této zóny.

Dne 4. července 1994 se RPF podařilo dobýt hlavní město Kigali. Do konce července RPF získala kontrolu nad celým územím Rwandy a vytvořila novou multi-etnickou vládu, která se přihlásila k implementaci mírové dohody z Arushy. Prezidentem se stal Pasteur Bizimungu z kmene Hutu, ale skutečným vládcem v pozadí byl velitel RPF Paul Kagame, který byl v roce 2000 zvolen prezidentem.

Vítězství RPF sice zastavilo genocidu, nicméně boje pokračovaly i nadále. Ze strachu z odvety RPF uprchlo 2 miliony Hutuů do okolních států. Ironií bylo, že teprve obrázky těchto uprchlíků, přitáhly pozornost západního světa.

2. Francouzská vláda cvičila extrémistické Hutuy

Krátce poté, co Paul Kagame a RPF převzali zpátky vládu a zabíjení "skončilo", obrátili vinu proti Francii. Kagame tvrdil, že francouzská vláda nese přímou roli při přípravě genocidy. Kagame poukázal na operaci Noroît, kterou schválil prezident Francois Mitterand, a jejíž cílem bylo vyzbrojování a cvičení bojovníků Hutu.

Kagame tvrdí, že to nebylo jen o výcviku. Podle něj jim Francie pomohla se zbraněmi a dokonce jim pomáhala plánovat logistiku. Kagame tvrdí, že operace Turquoise byla vytvořena s cílem pomoci uniknout Hutum odpovědným za zabíjení. Dokonce říká, že francouzští vojáci tajně zavraždili lidi, kteří schovávali Tutsie a pak se připojili k znásilňování přeživších.

Mnoho z jeho slov nebylo prokázáno, ale není pochyb o tom, že Francie vyškolila Hutujské bojovníky a pomohla jim se zbraněmi. Když Bernard Kouchner, francouzský ministr zahraničí během rwandské genocidy slyšel Kagameho tvrzení, připustil, že Francie dluží Rwandě omluvu. "Francouzští vojáci nikdy nikoho nezabili, trval na svém Kouchner, ale nepopřel, že hráli v genocidě významnou roli.

1. Francie chrání ženu nazývanou "Architektem genocidy"

Po té, co bylo sestřeleno letadlo rwandského prezidenta Habyarimana a začala genocida, jeho manželka Agathe Habyarimana uprchla do Paříže. Francouzští vojáci ji letecky přepravili ven a údajně ji dali 230 000 franků. Podle rwandské vlády mohla být Agathe Habyarimana jedním z hlavních hráčů, kteří plánovali rwandskou genocidu. Dokonce i státní francouzská vláda uvedla, že existují vážné důvody pro podezření, že Agathe byla jedním z klíčových hráčů.

Kagame chtěl, aby byla vydána do Rwandy a čelila tam obvinění, ale Francie to odmítla s tím, že slíbila, že soud vezme do vlastních rukou. V roce 2010 ji zatkli, ale krátce na to ji propustili. Dnes, roky po jejím zatčení, chodí Habyarimana stále po svobodě. Existuje mezinárodní zatykač na její zatčení na základě obvinění z genocidy, ale dokud bude ve Francii, do vězení nepůjde.

Celé události rwandské genocidy se mohlo zabránit již v lednu 1994, nebýt nedbalosti vedoucích představitelů OSN přehlížejících fakta a varovné signály od zasvěcených pozorovatelů. Všechny tyto faktory však mají jednoho společného jmenovatele: absenci politické vůle. Světu zkrátka nestály rwandské životy za riziko jejich vlastních vojáků.

Po pravdě, mezinárodní společenství se v té době mnohem více soustředilo na dění na Balkáně, které bylo jak strategicky, tak rasově, mnohem bližší zájmům západního světa. Tímto nabývá rwandská genocida úplně nový, rasově orientovaný, rozsah. Konflikt ve Rwandě, "vzdálené zemi mezi lidmi, o kterých nic nevíme" (slovy britského předválečného premiéra Nevilla Chamberlaina), zkrátka nebyl pro Západ důležitý.

Autor: Liv

Zdroje:
https://www.valka.cz/14411-OSN-a-genocida-ve-Rwande
http://www.iir.cz/article/proc-mirotvurci-osn-selhali-v-zabraneni-genocidy-ve-rwande
https://www.theguardian.com/world/2004/mar/31/usa.rwanda
http://nsarchive.gwu.edu/NSAEBB/NSAEBB53/

10 smutných faktů o vině OSN na rwandské genocidě. Rwandská genocida byla největší genocidou v dějinách lidstva. Vina OSN na genocidě ve Rwandě je
Zajímavosti a novinky

 307 
  Komentáře ( 2 )
YouTube video
Přidat obrázek
PŘIDAT KOMENTÁŘ
Simča|21.05 2017 20:11
Genocida ve Rwandě je krásně vyobrazena ve filmu Hotel Rwanda. Všem, které tato tragédie zajímá, vřele doporučuji. To jak to ve Rwandě dopadlo, je ostuda bohatého západního světa. Hotel Rwanda je jeden z nejsmutnějších a nejdojemnějších filmů, které jsem viděla :(
Odpovědět
 1 
Simča|21.05 2017 20:13
Odpovědět
 1