Ztracené světy Venezuely

Tajemné tepuí

Z venezuelského tropického deštného lesa vystupují stolové hory a připomínají ostrovy roztroušené v oceánu zeleně. V tropickém deštném lese, na odlehlém jihovýchodě Venezuely, spolu sousedí dva zcela odlišné světy - bájná džungle a masivní pískovcové skály s plochým povrchem.

Zatímco se tyto skalní citadely tajemné halí do mraků, na jejich úpatí se prostírá hlučný svět tropického deštného lesa. Konkrétně tyto strmé stolové hory, pro něž domorodí Pemóni používali označení tepuí, inspirovali sira Arthura Conana Doyla k jeho dobrodružnému románu Ztracený svět.

Před necelými 2 000 000 000 let, kdy jižní Amerika a Afrika byly ještě součástí prakontinentu Gonwanda, se začala vytvářet až 2000 metrů silná souvrství křemenných pískovců. Ta byla později vyzdvižena nad úroveň oceánu a značně porušena zlomy i puklinami, které spolu s různou odolností hornin umožnili silnou vodní erozi.

Při dalším oživení pohybu podél zlomů a současného zařezávání říčních údolí vznikla monumentální skupina stolových hor, které tvoří celou Guayanskou vysočinu. Nejznámější skupiny vystupují na východ od řeky Caroní. Jsou to Auyán-Tepuí (2560 m. n. m.), Ptarí-Tepuí (2620 m. n. m.) a Roraima (2810 m. n. m.), přičemž maximální výšky dosahují na jihu, kde se zvedá nejvyšší vrchol Brazílie Pico da Neblina (3014 m).

Zatímco v deštném lese na úpatí stolových hor se průměrná noční teplota pohybuje mezi 24 a 26 stupni a za rok tu během 2 deštivých období spadne 2000-3000 milimetrů srážek, na vrcholcích hor zahalených mraky je až o 10 stupňů chladněji a srážky mohou být i dvojnásobné.

Tyto izolované horské ostrovy, kterých je víc než stovka, byly po miliony let většinou nepřístupné. Jediný způsob, jak se na některé z nich dostat, představuje helikoptéra. Ani to však není vzhledem ke složitým vzdušným proudům, časté nízké oblačnosti a nenadálým bouřím, bezpečné.

Roku 1595 pronikl do těchto končin sir Walter Raleigh, anglický mořeplavec a dobyvatel, hledající bájné El Dorado, zemi oplývající nevídaným bohatstvím. Později se zmínil o křišťálové hoře, z níž proudila mohutná řeka, jež se na žádném místě nedotýkala hory, nýbrž padala k zemi s hrozivým burácením, jako by o sebe naráželo na tisíc ohromných zvonů.

Tento popis se hodí na Valle de los Cristales, pohádkový kaňon třpytící se růžovým a bílým, křemenem. Leží pod nejvyšší stolovou horou - Roraimou. Zdolat její prudkou útesovou stěnu bylo těžkým oříškem i pro horolezce. Svou stopu tu v minulosti zanechali i Češi, kteří uvnitř stolové hory Roraima objevili jeden z největších jeskynních komplexů na světě.

Roraima

Fauna a flóra ztraceného světa

Mnoho druhů rostlin i zvířat žilo na stolových horách po věky v odloučenosti, mimo rušivé vlivy člověka. Sira Arthura Conana Doyla představa o nedotočeném koutě planety tak nadchla, že ve svém románu vykouzlil svět plný prehistorických zvířat, která již dávno vyhynula.

Když však vědci započali s výzkumem plochých vrcholků stolových hor, největší živočich, na jakého tu narazili, byla puma. Jednou z rarit, které se tu vzaly, byla například primitivní bradavičnatá ropucha, velká sotva 25 mm, která nedokáže plavat ani skákat. Nemotorně leze a spoléhá přitom na černou kůži, díky níž takřka splývá se skalisky hory Roraimy.

Každá z tepuí se vyznačuje vlastní jedinečnou flórou. Z přibližně 10000 rostlinných druhů, které se tu vyskytují, je při nejmenším polovina endemických. Charakteristické jsou především četné hmyzožravé rostliny, jedinečné druhy bromelií a kolem 900 druhů orchideí, z nichž mnohé jsou téměř mikroskopické velikosti. Déšť se tu velmi rychle vsakuje a rostliny na vrcholcích trpí nedostatkem půdy i živin. Lze tu nalézt vzácné druhy hub, které vylučují toxické látky, jimiž usmrcují hmyz i rostliny, a z této organické hmoty potom žijí.

Ztracené světy - fascinující krajina na pomezí Venezuely, Bolívie, Brazílie. Ztracené světy v tamní krajině inspirovaly Arthura Conana Doyla k románu Ztracený svět
Zajímavosti a novinky