Galapágy - Kanibalismus, nazí Němci i tajemná vražda

05.04 2017|Cestování
Galapágy - Kanibalismus, nazí Němci i tajemná vražda

Souostroví Galapágy, které je pokládano za jednu z největších perel Ekvádoru je izolovaný přírodní ráj, který je v současné době snem přírodovědců i turistů. Galapágy však mají i druhou stránku, o které možná ještě nevíte - tajnou, někdy i zlověstnou, která je stejně fascinující jako tamní divoká zvěř. Tajemnou historii ostrovů nedávno poodhalil průvodce Klaus Fliesch, který studiu souostroví věnoval velkou část svého života.

Velrybáři a kanibalové

"Lidský příběh o Galapágách nezačal Charlesem Darwinem, ačkoliv jeho návštěva v roce 1835 ostrovům pomohla ke svému místě na mapě," vysvětluje Klaus. V době, kdy Darwin připlul na Galapágy, bylo toto souostroví již lovištěm amerických velrybářů, kteří zde likvidovali jednu velrybu za druhou, stejně jako volně žijící pozemní živočichy.

"Velrybáři tu žili dlouhou dobu a potřebovali jídlo, takže lovili vše, co jim přišlo pod ruku, zvláště pak zdejší želvy obrovské. Ty byly velmi ceněné námořníky, kteří potřebovali nějakou stravu, která jim na lodi vydrží čerstvá několik měsíců. Navíc, kvůli jejich hlemýždímu tempu nebyl problém je chytit."

Klaus se pustil do vysvětlování, jak během jednoho osudového lovu v roce 1820 zlikvidovali velrybáři želvy z ostrova Floreana. Celá populace želv zahynula, když členové posádky nešťastného velrybářského plavidla Essex zapálili ostrov.

Za to však viníci dostali svůj zasloužený trest. Když se snažili opustit doutnající ostrov, velryba potopila jejich loď a posádka ji tak byla nucena opustit. Celé měsíce pak námořníci křižovali sem a tam v záchranných člunech - spálení od slunce a hladoví, kvůli čemuž nakonec přistoupili ke kanibalismu, aby vůbec přežili.

"Tahali si sirky, aby se dohodli, kdo se stane potravou pro ostatní. Pak si brčko vytahoval ten, kdo musel dotyčného zabít," vysvětloval Klaus. Z 20-ti členné posádky jich přežilo jen osm. Nalezli je u pobřeží Jižní Ameriky napůl šílené a ohlodávající lidské kosti. Jejich příběh inspiroval Hermana Melvilla při psaní legendárního románu Moby-Dick.

Nazí Němci

V roce 1832 byly Galapágy připojeny k Ekvádoru, který z ostrova Floreana udělal trestaneckou kolonii. Podmínky byly podle Klause brutální a mnoho vězňů zemřelo ještě před splněním trestu.

Poté na ostrov Floreana začali přijíždět Němci. Začalo to excentrickým profesorem Dr. Friedrichem Ritterem a jeho milenkou Dore Strauch, kteří na Galapágy utekli, když Hitler stoupal k moci. Pár zde žil podle striktních Nietzscheho principů. "Ritter měl konkrétní představu o tom, jak musí žit. Věřil v nudismus, vegetariánství a přežvykování.

Dvojice se usadila na ostrově Floreana a začala dokumentovat své podivné životy v dopisech, které odesílala do novin v Berlíně. Své dopisy zasílala ve starém dřevěném sudu, který velrybáři proměnili v provizorní schránku, kterou lodě přepravovali při cestě do USA. Je neuvěřitelné, že Ritterovy dopisy našly cestu do Berlína a ještě neuvěřitelnější, že berlínské noviny je vydávaly. Ritter se tak stal senzací a ani o tom nevěděl.

Inspirování svým podivným krajanem se na Floreanu vydali další němečtí krajané - Heinz a Margaret Wittmer. Byl to v celku normální pár, který doufal, že tropické klima vyléčí jejich nemocného syna Herryho, který při své krutém osudu nakonec na Galapágách utonul. Další trosečnicí se stala samozvaná baronka Wager de Bosquet. "Krásná, avšak mrzutá žena, která přicestovala se svými dvěma milenci," popsal ji Klaus.

Tajemná vražda

Baronka si přivlastnila části ostrova Floreana a oznámila své plány na vybudování pětihvězdičkového ostrova. Ona také začala opravovat Ritterovy dopisy a snažila se z něj udělat hvězdu. Ritter si sice na její chování stěžoval guvernérovi, ale bylo mu to k ničemu. Baronka jej svedla, a tak měla jeho osud ve svých rukou. Ale ne na dlouho. Sklíčený Ritter se to rozhodl změnit. Jednoho dne baronka a jeden z jejich milenců zmizeli. Nikdo už je nikdy neviděl.

Ritter měl motiv, ale pak došlo ke zvratu. Údajně chybějící barončiny věci se začaly objevovat u Wittmerových - stříbrné příbory a ohnutá kopie obrazu Doriana Graye, bez které baronka nikdy neodešla z domu. Pak došlo k dalšímu zvratu - Ritter náhle zemřel poté, co údajně snědl špatné maso. "Je to divné, protože byl vegetarián. Navíc, poslední, co řekl, bylo, že proklíná Dore," řekl Klaus.

Dora nebyla nikdy obviněna, ale na ostrově ji po Ritterově smrti nic nedrželo, a tak se vrátila do Německa, kde byla přijata do psychiatrického ústavu. "Během války zasáhla léčebnu bomba a zabila ji. Byl to smutný konec smutného života," líčí život Dory Klaus. A Margaret? Ta zůstala na Galapágách až do své smrti v roce 2000. Pokud měla nějaké tajemství, zemřelo s ní. "K dnešnímu dni zůstává Floreana tajemným ostrovem," uzavřel své vyprávění Klaus.

Autor: Liv

Galapágy - Kanibalismus, nazí Němeci i tajemná vražda. Souostroví Galapágy a jeho tajemná historie. Ostrov Floreana a jeho nešťastn osud. Galapágy mají i svou temnou stránku
Zajímavosti a novinky

 304 
  Komentáře
YouTube video
Přidat obrázek
PŘIDAT KOMENTÁŘ

Vánoce 2017

Tipy na vánoční dárky
.