Pobřeží koster - nejnebezpečnější a nejopuštěnější pobřeží světa

08.12 2016|Cestování
Pobřeží koster - nejnebezpečnější a nejopuštěnější pobřeží světa

Jedno z nejnebezpečnějších a nejopuštěnějších pobřeží světa lemují vraky ztroskotaných lodí. Na jihozápadním okraji Afriky, mezi pouští Namib a chladnými vodami Atlantského oceánu, leží zcela pusté pobřeží, které portugalští mořeplavci nenazvali jinak než "pekelné" a domorodci z kmene Nama mu říkají „Místo, které Bůh stvořil v hněvu“. V současné době nese oficiální jméno Skeleton Coast - Pobřeží koster.

Nejnehostinnější místo na světě - Pobřeží koster

V délce kolem 500 kilometrů se táhne přímá linie pobřeží, jehož okraj je jakoby krajkovitě vroubkovaný štěrkovými lavicemi, které pravidelnými oblouky vbíhají do moře. Jsou zpola zaváté písečnými dunami, a ve své naprosté opuštěnosti je Pobřeží koster svým způsobem i krásné - pokud tam ovšem člověk neztroskotá. Když Pobřeží koster navštívil roku 1859 Charles John Andersson, zmocnil se jej strach hraničící téměř s panickou hrůzou. Zvolal prý tehdy, že raději smrt než vyhnanství na takovém místě.

Při pohledu z letadla je Pobřeží koster velice malebné. Pokrývají jej miliony zlatavých dun, které se v pravidelných pásech táhnou od severu k jihu. Mezi dunami se zjevují mihotavé faty morgány a tu a tam také vystupují vybledlé pouštní skály - poslední zbytky pevného zemského povrchu pohřbeného pod pískem. Ten se neustále přesýpá a duny se stěhují někdy až o 15 metrů za rok. Za silného západního větru vrcholy dun na Pobřeží koster s hukotem, připomínajícím úžasnou symfonii, doslova vtékají do vzdušného proudu a přelévají se do nového přesypu.



Zrádné nebezpečí pro námořníky

Lodě plující podél Pobřeží koster musí čelit zrádným proudům, větrům o síle vichřice, plíživé neproniknutelné mlze a hlavně písečným mělčinám, sahajícím daleko do moře. Mnozí z těch, kteří na Pobřeží koster ztroskotali a radovali se, že zůstali na živu, nakonec podlehli pomalé smrti žízní na pustých písečných dunách. Vraky parníků, remorkérů, válečných člunů, galér, rybářských lodí a plachetnic jsou rozesety podél celého pobřeží.

Pobřeží koster dostalo definitivně svůj název poté, kdy tu roku 1933 ztroskotal švýcarský pilot Carl Nauer při přeletu z Kapského Města do Londýna. Jakýsi novinář tenkrát vyslovil domněnku, že jeho kosti budou patrně nalezeny na Pobřeží koster. Nauerovy pozůstatky se sice nikdy nenašly, ale název zůstal.

V listopadu 1942 najela na podmořské mělčiny 40 kilometrů jižně od ústí řeky Kumene britská nákladní loď Dunedin Star s 21 pasažéry a 85 členy posádky. Všichni šťastně přistáli u břehu v motorovém člunu. Na jejich záchranu pak byla zorganizována jedna z nejnáročnějších akcí v historii námořní dopravy. Trvala čtyři týdny a byly do ní zapojeny dvě vnitrozemské expedice z Windhoeku v Namibii, tři bombardovací letouny Ventura a několik plavidel. Jedna ze záchranných lodí sama najela na mělčinu a tři členové posádky se utopili. Všichni trosečníci a zbylí členové posádky byli nalezeni a z Pobřeží koster převezeni do bezpečí.

Roku 1943 bylo na písčitém břehu Pobřeží koster objeveno dvanáct koster bez hlavy a v nedaleké chatrčí kostra dítěte. Téměř nečitelný nápis na břidlicové destičce vydával následující zprávu: "Vydávám se k řece 60 mil odtud na sever, a pokud někdo tento vzkaz najde a půjde za mnou, Bůh mu pomůže." Vzkaz byl napsán roku 1860. Do dnešního dne nikdo nevypátral, kdo byly tyto tragické oběti, a proč neměly hlavy.



Modelované větrem

Za pobřežními dunami se zvedají z původní krajiny pohřbené pouští jen osamocené výběžky skalisek, které vítr vyhladil a obrousil do fantastických tvarů. Některé skály na Pobřeží koster připomínají obří muchomůrky, jiné lidské hlavy. Například skála zvaná Lebka, poblíž dolního toku řeky Munutum, má skutečně podobu lidské lebky s prázdnými očními důlky, které zírají na nekonečnou písčitou pustinu.

V jižní části Pobřeží koster vybíhají z vnitrozemí vyschlá řečiště, která se táhnou jako vozové cesty pouští někdy až k oceánu, ale většinu z nich nakonec pohltí duny. Voda se jimi prožene jen vzácně. Jiné vodní toky, jako Hoarusib, mají hliněné řečiště a někdy se jimi valí kalné vody, když se hluboko ve vnitrozemí strhne prudký liják. Řečiště se pak nakrátko zaplní čokoládově zbarvenou vodou.

Vyschlá řečiště se odborně nazývají "lineární oázy", protože voda držící se ve sníženinách dává život překvapivě různorodé fauně a flóře. Směřují sem pouštní savci, aby se napásli na trávě a keřích, které zde rostou. Sloni dokážou při hledání vody vyrýt v písku hluboké jámy a tyto "studně" pak slouží i ostatním živočichům.

U Pobřeží koster, kde se v bouřlivém příboji setkávají poušť a moře, omílají vlny materiál ze štěrkových lavic a proměňují ho na miliony různobarevných oblázků . Vznikají jakési geologické sestavy oblázků ze žuly, čediče, pískovce, achátu, karneolu a křemene.

Nad Pobřežím koster převládají dva směry větrů. Chladný, silný jižní vítr pojmenovali namibští lovci z kmene San (Křováci) su-up-wa. Toto zvukomalebné jméno dobře vystihuje větrné poryvy, jimiž vítr dává o sobě vědět. Když su-up-wa fouká, hřebeny písečných dun jakoby dýmaly a křemenný písek vtahovaný do větru vydává tak intenzivní zvuk, až člověku připadá, že duna křičí.

Zhruba jednou do týdne vane z širokých prostor jižního Atlantiku teplý, vlhký západní vítr, který se těsně před Pobřežím koster setkává s chladným vzduchem ležící nad studeným Benguelským proudem. Z jejich styku se rodí oblaka nízké husté mlhy, která se k ránu valí na pobřeží a přináší tam životadárnou vlhkost a chlad.

Autor: Mak

Pobřeží koster nebo-li Skeleton Coast je jedno z nejnebezpečnějších a nejopuštěnějších míst na světě. Pobřeží koster se nachází v Namibii. Pobřeží koster
Zajímavosti a novinky

 305 
  Komentáře
YouTube video
Přidat obrázek
PŘIDAT KOMENTÁŘ