Proč bohatství Afriky nedělá Afričany bohaté?

04.05 2016|Aktuálně
Proč bohatství Afriky nedělá Afričany bohaté?

Černý kontinent letos oslavil 66 let od takzvaného "roku Afriky", kdy vyhlásilo nezávislost hned 17 afrických států. Po víc než půlce století je však druhý největší světadíl nejchudším na světě a řada států patří k těm nejnuznějším. Podle OSN přežívá více než třetina obyvatel za méně než dolar denně a na 25 milionů lidí má AIDS. Kromě chudoby zemi zmítá nepředstavitelné každodenní násilí.

Bohatý stát s chudými lidmi

Nebylo by na tom nic divného, kdyby Afrika nebyla zemí, která byla obdařena obrovským přírodním bohatstvím nevyčíslitelné hodnoty. Investigativní novinář z Financial Times Tom Burgess zkoumá ve své nové knize The Looting Machine, proč státy s velkým přírodním bohatstvím selhávají a produkují nejchudší lidi na světě.

Provincie Katanga v Demokratické republice Kongo je obdařena obrovským přírodním bohatství, včetně obrovských ložisek drahých minerálů, jako jsou diamanty, zlata nebo tantal. Těžařský boom zde vypukl kolem přelomu století, když prezident Laurent-Désiré Kabila a pak jeho syn Joseph licencovali mezinárodní těžební společnosti, aby Africe vytěžily její poklady.

Díky tomu se začalo generovat bohatství konžské elitě a příživníkům na úkor zdejšího obyvatelstva, které dodnes pustoší stále větší a větší chudoba. Od roku 1999 do roku 2002 Kabilův režim převedl bezplatně vlastnická práva v hodnotě nejméně 5 miliard USD ze státního sektoru na soukromé těžební společnosti ve svém vlastnictví.

V roce 2004 převzala malá, převážně civilní skupina důl provozovaný australskou firmou Anvil Mining v obci Kilwa a protestovala, že společnost generovala obrovské zisky, aniž by odměňovala
zaměstnance. Podle zprávy OSN při následném povstání konžská armáda zabila asi 100 lidí.

Důl v Kailo


Moderní kolonialismus

Podle Toma Burgesse kombinace ohromujícího bohatství, nekontrolovatelného násilí a naprosté chudoby v Kongu není náhoda a důvod, proč tomu tak je, způsobuje devastaci celé Afriky.

Burgess, bývalý korespondent ve městě Lagos a Johannesburg našel na svých cestách širokou škálu kleptokratů, zločinců a příživníků, kteří ve velkém rozkrádali bohatství Afriky pro sebe. Ale společným jmenovatelem je skutečnost, že velkoobchodní vyvlastňování nerostných zdrojů se od dob kolonialismu vůbec nezměnilo. Změnili se jen příjemci.

"Západní vlády by neměly vládnout obchodní i politickou mocí zároveň, a už vůbec ne používat jedno ve prospěch druhého," říká Burgess. "V dobách kolonialismu Britové a Portugalci vytvořili malou skupinu místních lidí, kteří pomocí politické a komerční moci řídili místní ekonomiku.

Když Britové a Portugalci v roce 1960 odešli a v Africe panovala euforie nad tím, že se téměř dvě desítky zemí zbavily nenáviděných kolonizátorů. Místní "elita" se ovšem udržela u moci a ponechala si způsob vládnutí, který nerozlišuje mezi politickou a obchodní mocí. Jediným zdrojem bohatstvím v Africe zůstaly doly nebo ropná pole a v kombinaci se způsobem vládnutí to byl a stále je recept na ultra-zkorumpované státy.

Místní Elita chtěla získat z afrického nerostného bohatství maximum, nejlépe všechno." I když kolonizátoři teoreticky odešli, v praxi je vystřídaly nadnárodní společnosti, které si v post-nezávislých afrických zemích stále drží obrovskou ekonomickou i politickou moc. Tímto způsobem se plynule a nenápadně přešlo z koloniálního vykořisťování k modernímu využívání.

Jendo z dětí pomáhajících v dolech rodičům


Těžařský útlak

"Spoléhání afrických vlád na příjmy vedla ke korupci a útlaku. Hlavní příčinou bylo a je to, že vlády nejsou odpovědné svým lidem prostřednictvím společenské smlouvy založené na zdanění a reprezentaci. Například v Angole, která vydělává téměř polovinu svého HDP z ropy, byl proveden v roce 2011 audit, který odhalil, že z období mezi 2007-2010 zmizelo 32 miliard USD, které tvořily čtvrtinu příjmů státu," vysvětluje Burgess.

Angolská elita odmítá odpovědnost a netoleruje žádnou výzvu ze strany veřejnosti. Burgess připomíná nedávný případ aktivistů, kteří byli uvězněni za veřejné čtení prodemokratické knihy. Angola v uplynulých letech přijala kroky k řešení takové kritiky. Podle nezávislých pozorovatelů se dají volby z roku 2012 považovat a všeobecné svobodné a spravedlivé, ale skupiny ochraňující lidská práva dokládají, že útlak společnosti zůstává i nadále.

Slum v Nairobi


Tajné nabídky

Nárůst offshorového bankovnictví v druhé polovině 20. století vytvořil nové příležitosti pro magnáty, kteří díky nim mohou zakrýt své pochybné obchody. Raným průkopníkem byl izraelský podnikatel Dan Gertler.

Po navázání blízkého přátelství s prezidentem Konga Josephem Kabilou mu byl udělen monopol na vývoz národních diamantů, a díky tomu se z něj stal velmi rychle miliardář. Getler převáděl peníze přes komplikovanou síť pobřežních účtu v daňových rájích. "Bylo prokázáno, že offshorové fondy perfektně utajily transakce z pochybných obchodů s africkým nerostným bohatstvím. V roce 1980 byly odhaleny vozy doslova naplněné bankovkami, kterými se snažil podplatit úředníky."

"Úplatkářství je nyní mnohem sofistikovanější a je stále těžší jej odhalit. Éra globálních financí otevřela africké trhy pro novou generaci záhadných obchodníků." Burgess strávil roky na stopě nepolapitelného čínského podnikatele Sam Pa, který se cyklicky skrýval za několika falešnými jmény a obchodoval po celém kontinentu s angolskou ropou i zimbabwskými diamanty. Sam Pa pravděpodobně vedl tajnůstkářskou skupinu investorů Qeensway, která zastupovala čínský stát, ačkoliv to čínská vláda popírá.

Chudé africké děti z hor


Lámání chleba

Průmyslová odvětví nerostných zdrojů nemohou být podle Burgusse zreformována. "Je znepokojující, že je takřka nemožné, aby přírodní zdroje v těchto zemích pracovaly pro společné dobro," říká Burgess. Skoro všude tam, kde významný podíl příjmů pochází z ropy nebo těžby, je život chudý a násilný. Je to v povaze těchto odvětví, že působí tyto problémy.

Světlou výjimkou je Botswana a Jihoafrická republika, které se místo lpění na těžbě nerostných surovin zaměřily také na rozvoj vysoce kvalifikovaných odvětvích a díky tomu se z nich staly nejstabilnější státy na africkém kontinentu. Podle Burgesse je právě diverzifikace ekonomiky tím správným receptem, který zmírní situaci v Africe. Mimo jiné by podle něj pomohlo zavedení vysokých cel na ochranu domácího průmyslu, ale představitelé afrických států se zdráhají taková opatření přijmout.

Kolektivní spoluvina

Odpovědnost za situaci afrických národů nepadá jen na obchodníky a diktátory. Globální ekonomika stále vyžaduje obrovské dodávky surovin, které pocházejí z Afriky, díky čemuž pěstuje perfektní prostředí pro zachování stávajícího, destruktivního modelu. Burgess oceňuje kroky, jako například Kimberleyský proces, který brání obchodování s "Krvavými diamanty", ale domnívá se, že vyspělé země by mohly pro Afriku udělat mnohem více.

"Ti, kteří na Západě chtějí řešit škody z ropy, těžebního průmyslu a korupce, by si měli nejdříve uklidit před vlastním prahem. Objevily se sice snahy učit Afričany pravidlům, ale ve skutečnosti je problém ve světovém finančním systému," vysvětluje Burgess a navrhuje globální veřejný registr firem a trustů, který by zabránil používání fiktivních společností v nelegálních obchodech.

"To, že existuje možnost vystupovat na africkém trhu s fiktivní firmou, není vina Afriky. Za velkou část problému může globální systém, který by měl být regulován ze strany světových mocností. Povaha globálního dodavatelské řetězce znamená, že spoluúčast na zločinech kolem těžby surovin sahá od afrických diktátorů po celou cestu až k evropskému, americkému, čínskému nebo ruskému kupci na mobilním telefonu.

Autor: Kad

Proč bohatství Afriky nedělá Afričany bohaté?
Zajímavosti a novinky

 303 
  Komentáře
YouTube video
Přidat obrázek
PŘIDAT KOMENTÁŘ

Vánoce 2017

Tipy na vánoční dárky
.