11 neuvěřitelných hrdinů, na které bychom neměli zapomínat

1. Desmond Doss

Desmondovi Dossovi jeho náboženství zakazovalo nosit zbraň a ohrožovat životy jiných, což pro něj bylo značně nepohodlné, obzvláště poté, co byl odveden do druhé světové války. Doss byl odpůrce vojenské služby a jako "ne-bojovník" se stal terčem posměchu ostatních vojáků.

Sloužil jako polní medik v Okinawě, když Japonci napadli jeho jednotku na vrcholu útesu a zranili téměř každého vojáka. Doss si pohotově vyrobil nosítka z dostupného materiálu a pak sám, pod palbou napřátelských vojáků, donesl každého vojáka své jednotky, jednoho po druhém do bezpečí. Když Dossovi prezident Truman uděloval čestnou mediali, uvedl, že tento statečný voják odtáhl do bezpečí celkem 75 mužů. Jeho příběh je vyprávěn ve filmu The Conscientious Objector.

2. Rukhsana Kausar

Když bylo Rukhsaně 21, vtrhli na farmu jejich rodičů v Džammú, v Indii, tři ozbrojenci, kteří ji proti její vůli zajali. Rukhsana a její starší bratr byli schovaní pod postelí, kde čekali na svůj osud. "Napadlo mě, že bych měla předtím, než nás zabijí zkusit něco odvážného," řekla Rukhsana. Ona i její bratr popadli sekery a nabitou zbraň a vydali se bojovat za svůj život i život svých rodičů. Jednoho z útočníků udeřili sekerou, druhého zastřelili a třetí se vzdal.

3. Irina Sendlerová

Existuje bezpočet příkladů odvahy, která zůstala pohřbena v troskách holocaustu. Příběh Ireny Sendlerové ovšem i přesto vyniká. Irena pracovala jako sociální pracovnice a byla jednou z vůdčích osobností polského protinacistického odboje.

Když nacisté napadli její rodné Polsko a zajali všechny Židy, Irena přesně věděla, co se bude dít dál. Proto zorganizovala pod krycím jménem Jolanta záchranu asi 2500 židovských dětí, které vyvedla z Varšavského ghetta. Pašovala je v rakvích, jako mrtvé oběti tyfu, v odpadcích, prováděla je kanály i podzemními chodbami.

Pro pašované děti hledala úkryty. Často jim měnila identitu a hledala jim náhradní rodiny. Nakonec ji zatkli. Mučilo ji gestapo, ale ona nepromluvila ani slovo. Odsoudili ji k smrti, ale pomocí Žegoty (Rada pro pomoc Židům) utekla a dál pracovala v odboji.

4. Starší dobrovolníci ve Fukušimě

Dne 11. března 2011 zasáhlo Japonsko mimořádně silné zemětřesení, které vyvolalo vlny tsunami o výškách až 39 metrů. V důsledku přírodní katastrofy došlo ke značné devastaci pobřežních oblastí. Poškozené byly také čtyři jaderné elektrárny, z nichž nejhůře na tom byla jaderná elektrárna Fukušima I.

72-letý inženýr Yasuteru Yamada s hrůzou sledoval, jak mladí muži hasí den po dni radioaktivní materiál, když se snažili neutralizovat škody. Rozhodl se sestavit tým starších japonských inženýrů, kteří by hasili místo mladých mužů. Téměř okamžitě shromáždil 400 dobrovolníků.

Tito starší dobrovolníci připustili, že jejich práce v závodě může trvat jen několik let, protože poté budou muset bojovat s rakovinou. "Je mi 72 let a žil bych v průměru ještě dalších 12 až 15 let. I když budu vystaven záření, rakovina se může rozvíjet dalších 20 až 30 let. Proto je lepší, když se záření vystavíme my staří, co už nemáme co ztratit," vysvětlil svůj čin Yamada.

5. Sir Ernest Shackleton

Sir Ernest Henry Shackleton byl polární badatel irského původu, který byl během vedení Britské antarktické expedice povýšen do šlechtického stavu. Shackleton chtěl objevit jižní pól, ale nakonec se rozhodl, že bude prvním člověkem, který přejede přes Antarktidu lodí, což bylo teoreticky možné během antarktického léta. Bohužel, posádka Shackletonovi lodě Endurance ztroskotala a musela přečkat rychle blížící se zimu.

Shackleton nalodil svou posádku do tří záchranných člunů a jakmile led pod nimi začal trochu tát, dostal je bezpečně na Sloní ostrov. Ačkoliv na Sloním ostrově nalezli pevnou půdu pod nohami, v té době to byl ještě neobydlený ostrov, daleko od obchodních cest. Shackleton naložil čtyři nejnutnější členy posádky na záchranný člun a vyrazil do 800 mil vzdálené velrybářské stanice.

Na cestě se nechtěl zdržet více než čtyři týdny, protože zbytek čekající posádky by to pravděpodobně nepřežil. Jeho loď dojela až Jižní Georgie, ale bohužel na opačnou stranu velrybářské vesnice. Voda byla příliš nebezpečná, takže Shackleton vzal dva ze svých mužů a prošel s nimi 36 hodinový úsek přes zasněžené pohoří, až do velrybářské vesnice. Odtamtud zorganizoval záchranu všech svých mužů, a to bez jediného úmrtí.

6. Juliane Koepcke

Někdy to vyžaduje extrémní odvahu, abyste přežili. Na Štědrý den v roce 1971 nastoupila 17-letá Juliane Koepcke v Peru do letadla se svou matkou se záměrem navštívit svého otce v jeho výzkumné stanici v amazonském deštném pralese. Během letu do letadla udeřil blesk a utrhl mu křídla. V důsledku toho letadlo spadlo. Z 92 pasažérů přežila pouze Juliane, která zůstala připoutaná k řadě sedadel, na kterých se propadla hustou džunglí až na zem.

Když nenašla svou matku ani další přeživší, začala Juliane spoléhat na to, co ji její rodiče, slavní zoologové, naučili. Popadla pytel cukroví a vydala se podél řeky. Její otec jí jednou řekl, ať v těchto případech jde vždy podél řeky, že ji to dovede k civilizaci. A tak Juliene 10 dní šla nebo plavala. Její rány se brzy infikovaly a začali je obléhat červi. Juliane se všemocně snažila vyhnout krokodýlům, piraním a nemilosrdnému hmyzu. Během cesty dokonce našla mrtvoly dalších spolucestujících. Nakonec přišla k chatě a lodi. Nechtěla ukrást loď, tak se podívala do chaty, kde našla peruánské dřevorubce. Nakonec se sešla se svým otcem.

7. Witold Pilecki

Witold Pilecki byl polský voják, který pomohl založit Tajnou polskou armádu. Pilecki byl snad jediným člověkem, který se nechal během druhé světové války záměrně uvěznit v Osvětimi.

Strávil tam dva roky, během kterých shromažďoval důkazy, aby mohl přesvědčit Spojence, že Němci v Osvětimi neprovozují běžný typ vězení. Za pomoci polského odboje propašoval z tábora přes prádelnu informace o ohromujícím počtu úmrtí. Bylo to částečně i kvůli Pileckemu, že se Spojenci dozvěděli o zvěrstvech, které se v koncentračním táboře dějí.

V roce 1943 Pilecki uprchl díky tomu, že přemohl za pomocí dvou dalších kamarádů noční stráž. Přesto, že byl válečný hrdina, byl Pilecky několik let po skončení války vyšetřován, mučen a nakonec v květnu 1948 popraven v Mokotovském vězení Komunistickou policií za to, že se snažil jako agent polské exilové vlády shromažďovat informace o sovětských zločinech na Polácích.

8. Jacklyn H. Lucas

Jacklyn Lucas prokázal svou odvahu během druhé světové války, kdy se ve věku 14 let přihlásil k námořnictvu. Jednoho dne hlídkoval u rokle Iwo Jima, když jeho jednotku napadli Japonci. Ti hodili dva granáty přímo do výkopu, ve kterém byl Lucas a jeho jednotka skryti. Lucas si na oba granáty lehl a díky tomu zachránil životy dalších tří mariňáků. Nějakým způsobem přežil. Prodělal 26 operací. Byl vyznamenán prezidentem Trumanem.

9. John Rabe

John Rabe byl německý manažer nankingské pobočky společnosti Siemens a člen NSDAP. Do dějin se zapsal jako předseda výboru Nankingské bezpečné zóny, v níž během událostí nazývaných Nankingský masakr, při kterém Japonská císařská armáda vraždila, mučila a znásilňovala stovky tisíc Číňanů, ukryl 200 000 čínských obyvatel Nankingu.

Vzhledem k tomu, že byl Rabe členem nacistické strany, která byla v počátcích formování spojenectví Japonska a Německa, Japonci tuto bezpečnostní zónu respektovali . Odhaduje se, že Rabe zachránil život mezi 200 000 - 250 000 čínských uprchlíků.

Po návratu do Německa byly Rabeovi zabaveny filmy týkající se událostí v Nankingu. Byl zadržen a vyslýchán gestapem, ale díky zásahu společnosti Siemens AG byl propuštěn. Gestapo mu zakázalo mluvit o událostech v Nankingu. Na sklonku svého života měl Rabe existenční problémy. Když se o tom dozvěděl starosta Nankingu a zachránění lidé, zorganizovali pro něj sbírku a poslali mu tisíce dolarů. I přesto zemřel Rabe v roce 1950 v relativní chudobě.

10. Anthony Omari

Dětský domov Faraja v keňském Ngongu je útočištěm a domovem v nebezpečné lokalitě 37 osiřelých nebo opuštěných dívek a chlapců. Provozuje jej Anthony Omari a jeho matka. Domov byl častým cílem zločinců, kteří si brzy začali uvědomovat, že jako prvního musí zlikvidovat Omariho.

Jednoho se Omari probudil a nad jeho postelí stáli tři ozbrojení muži. Omari sáhl pod postel, popadl kladivo a vyhnal tři vetřelce vyzbrojené mačetami ven z dětského domova. Při tom hlasitě křičel, aby je zastrašil a varoval děti. Když se otočil zpět, aby zjistil, zda jsou děti v bezpečí, udeřil ho jeden z útočníků mačetou. Omari i přesto pokračoval v ochraně svých dětí.

Nedaleko domova pracoval student Ben Hardwick, který příběh Omariho sdílel na portálu Reddit. Na žádost Hardwicka vznikla sbírka pro Omariho, díky níž by mohl kolem dětského domova vystavět větší plot. Původním cílem bylo vybrat 2000 USD. Nakonec pro dětský domov vybral neuvěřitelných 65 000 USD.

11. Stubby

Stubby byl pes, který měl být původně maskotem 102. pěchoty během první světové války. Brzy se však ukázalo, že je mnohem užitečnější. Poté, co byl zasažen při útoku hořčičným plynem se Stubby stal na jeho vůni velmi citlivý a byl schopný běžet přes zákopy, štěkat a kousat vojáky, aby se vzbudili před útokem. Pes pomáhal lokalizovat zraněné Američany na bitevním poli tím, že poslouchal specifické zvuky angličtiny uprostřed bitvy. Poté zůstal na místě, štěkal a čekal, dokud zraněné vojákyi nenajdou zdravotníci.

Jednou na něj ze zákopu volal nějaký voják. Stubby za nim běžel a kousl ho do nohy a útočil na něj tak dlouho, dokud nepřišli jeho vojáci. Ten pokousaný člověk byl německý špion, který mapoval příkopy. Stubby byl nakonec zraněn a do přední linie se již nemohl vrátit. Zbytek služby strávil ve vojenské nemocnici a zlepšoval morálku raněných. Do konce první světové války byl v 17 bitvách. Zbytek života prožil pohodlně se svým pánem Robertem Conroyem.

Autor: jads

11 neuvěřitelných hrdinů, na které bychom neměli zapomínat. Jejich odvaha a nesobeckost ohromila svět. Byla natolik silná, že nepřemýšleli ani o riziku vlastní smrti a bez rozmyslu zachraňovali druhé
Zajímavosti a novinky