14 vědeckých faktů, díky kterým přehodnotíte svůj pohled na svět

1. Asteroid zničil obrovský les, ale nikdy se nenašel

Tato událost je známá jako "Tunguská událost". Došlo k ní v roce 1908 na Sibiři, když do zemské atmosféry vstoupil asteroid, který se pohyboval rychlostí 33 500 mil za hodinu a následně explodoval ve výšce asi 28 000 stop. Ohnivá koule, jejíž energie byla silnější než 185 atomových bomb Hirošima, zničila 800 čtverečních mil sibiřského lesa. I přesto, že asteroid způsobil tak velké škody, nikdo jej nikdy nenašel. Byla to dost děsivá událost.

2. Před miliony lety byly dny kratší

Zatímco Měsíc již celé miliardy let svoji vzdálenost od Země drasticky nemění (před 2,45 miliardy let údajně činila jeho střední vzdálenost asi 330 000 kilometrů, tedy jen asi o 15 %), délka solárního dne byla v dávné geologické minulosti skutečně výrazně kratší než dnes. V době vyhynutí dinosaurů před 66 – 65 miliony let měl den přesně 23:36 (23,6) hodiny, tedy asi o 20 minut méně než dnes. V době jejich vzniku před 230 miliony let (svrchní trias) pak den trval přesně 22:42 (22,7) hodiny. Dinosauři jako Eoraptor tedy znali den o celých 78 minut kratší, než je ten náš. Rok měl tehdy logicky více dní, konkrétně necelých 386 dní. Na počátku prvohor, v kambrické periodě před 500 miliony let, trval den asi jen 21:18 (21,3) hod. a rok měl tedy 412 dní.

Tehdejší trilobiti a další obyvatelé moří nevědomky zažívali dny o 2 hodiny a 38 minut kratší než my a zároveň rok, který nabízel přibližně o 47 dní více. V ohromném časovém rozsahu prekambria už jsou rozdíly oproti dnešku samozřejmě markantnější. Přibližně v době vzniku života, asi před 3,56 miliardy let, trval den ještě pouze 8,7 hodiny a rok měl tehdy celých 1009 solárních dní. Krátce po vzniku naší planety (někdy před 4,5 miliardy let) měl pak den – přesně podle dřívějších odhadů astronomů i fyziků – délku trvání jen asi 6,1 hodiny a rok tak zahrnoval přibližně 1454 solárních dní. Tedy bezmála čtyřikrát kratší den a čtyřikrát více solárních dní v roce. Tyto hodnoty vyplývají z opakovaně prováděných radiometrických výzkumů fosilních korálů a přílivových sedimentů stejně jako ověřených teoretických modelů.

3. Středozemní moře jednou úplně vyschlo

Geologové tvrdí, že k této události došlo asi před 5,5 miliony lety a byla způsobena tektonickými posuny, které Středozemní moře odpojily od přísunu vody z Atlantského oceánu. Před miliony let moře vyschlo odpařováním, zůstalo jen několik slaných jezer. Během pěti milionů let se začala zvedat hladina Atlantského oceánu, vlivem zhroucení hřebene a tlakem vody Atlantiku, se začal utvářet kanál, který se stal Gibraltarským průlivem, přes který vtékala do moře znovu voda. Středozemní moře se znovu naplnilo během 10 let. Voda se valila rychlostí 100 km/h a hladina stoupala rychlostí 10 metrů za den.

4. Atmosféra kolem Slunce je mnohem teplejší než jeho povrch

Majestátní a mystická sluneční atmosféra se nazývá koróna. Ve skutečnosti je však 600 krát teplejší než povrch samotného Slunce. Vědci si tento fakt stále nedokážou vysvětlit.

5. V Austrálii pršely ryby

V jednom malém australském městečku pršely z nebe ryby. A to není vše. Objevily se zprávy, že na stejném místě pršeli i pavouci, žáby a další zvířata. Vědci si myslí, že nejrozumnějším vysvětlením pro takovou událost je, že zvířata nasávají a přepravují na jiná místa různé větry nebo tornáda.

6. Země sdílí svou oběžnou dráhu s vlastním asteroidem

S pomocí infračerveného kosmického teleskopu byla objevena planetka, která sdílí se Zemí stejnou oběžnou dráhu. Planetka předbíhá naši Zemi při oběhu slunce o 60 stupňů. Riziko srážky podle astronomů nehrozí.

Planetka dostala název 2010 TK7 . Nově objevené vesmírné těleso je tak zvaný trojan. Trojané jsou tělesa obíhající po stejných oběžných drahách jako velké planety. V sluneční soustavě jsou trojané běžným jevem. Velké množství se jich pohybuje zejména po oběžných drahách Marsu, Jupitera a Neptunu. Trojané se za “svými” planetami o 60 stupňů zpožďují nebo naopak je o stejnou hodnotu předbíhají.

7. Nad jezerem ve Venezuele se pořád blýská

Ve Venezuele, u ústí řeky Catatumbo, se rozkládá jezero Maracaibo. Jezero je místem, kde se vyskytuje nejvíce blesků na světě. Vznik jezera je pro vědce tajemstvím. Domnívají se, že s největší pravděpodobností má co do činění s místní topografií a regionálními větry.

8. Pomeranče se vystavují ethylenovému plynu, aby byly oranžové

V rovníkových oblastech rostou pomeranče, které jsou i ve zralém stavu zelené. Vzhledem k tomu, že lidé v nerovníkových oblastech mají zájem pouze o oranžové pomeranče, pěstitelé vystavují pomeranče ethylenovému plynu, aby z nich odstranili zelenou barvu a udělali z nich oranžové.

9. Haumea

Haumea je trpasličí planeta obíhající mezi 3,2 a 4,7 miliardami mil od Slunce. Je jedním z nejrychleji rotujících objektů v naší sluneční soustavě. I když má zhruba velikost Pluta, dokončí plnou rotaci každé čtyři hodiny. Tato rychlá rotace zkresluje tento malý ledový svět do protáhlého tvaru. Planeta má dva měsíce.

10. Samci koaly mají dva penisy a samičky tři vagíny

Samci většiny druhů koal mají rozvětvený penis, takže to v podstatě znamená, že mají dva penisy. Samičky koaly mají zase dvě postranní vagíny, do kterých směřuje sperma a třetí, středovou vagínu, která slouží jako porodní cesta.

11. Rusko je větší než Pluto

Pokud porovnáme povrchovou plochu Ruska a planety Pluto, Rusko zabírá neuvěřitelných 6,6 milionů čtverečních mílí, zatímco Pluto má povrchovou plochu pouhých 6,4 milionů čtverečních mil. Je tudíž menší než Rusko.

12. Největší útes na sluneční soustavě je na měsíci Uranu

Uranův měsíc Miranda je celkem nepatrný měsíc. Nachází se na něm ovšem útes Verona Rupes, jehož hloubka se odhaduje na desetinásobek hloubky Velkého kaňonu. Vzhledem k nízké gravitaci a výšce útesu se předpokládá, že skočit z tohoto útesu by trvalo asi 12 minut. Zatím zůstává nejasné, proč na takovém malém objektu, jako je Miranda, je takový potrhaný povrch.

13. Bývaly doby, kdy vážky velikosti racků terorizovaly Zemi

Tyto nebezpečné vážky se jmenovaly Meganeura a byly velmi podobné dnešním vážkám. Žily zhruba před 300 miliony lety a lovily menší hmyz. Jak a proč se tak velký hmyz v té době vyvinul, je stále otevřenou otázkou.

14. Všechny planety sluneční soustavy se vejdou mezi Zemi a Měsíc

Planety naší sluneční soustavy by se teoreticky mohly vlézt do prostoru mezi Zemí a Měsícem. Průměrná vzdálenost mezi Zemí a Měsícem je 239 tisíc mil. Celková délka plochy, kterou by zabraly všechny planety naskládané vedle sebe, je 233 865 mil.

Autor: Liv

14 vědeckých faktů, díky kterým přehodnotíte svůj pohled na svět. Zajímavosti z oblasti vědy nikdy neomrzí. Jsou poučné a často i pobaví nebo šokují. Dnes pro vás máme 14 vědeckých faktů
Zajímavosti a novinky