Sopka Pico de Teide - nejvyšší hora Španělska

Stále aktivní sopka Pico de Teide

Při pohledu z moře září celá sopka výraznými barvami - za sytě zelenými poli a lesy dole při pobřeží se zvedá temně rudé úbočí mohutné hory s temenem překrytým bílým sněhovým závojem. Právě sněhová pokrývka, která je na Kanárských ostrovech tak neobvyklá, dala největšímu z ostrovů jeho jméno. Tenerife znamená v jazyce Guančů "zasněžený".

Tito pradávní světlovlasí obyvatelé ostrovů Tenerife a Gomera žili ještě v 15. století jako v době kamenné. Živili se zemědělstvím a lovem, obývali jeskyně, užívali primitivní nástroje a své mrtvé mumifikovali. Setkání se španělskými dobyvateli, konkrétně s Alfonzem de Lugo v roce 1496, se jim stalo osudným. Jako vzpomínka po nich na ostrově zůstalo pár původních místních kmenů, včetně vrcholu sopky. Pico de Teide znamená "pekelná hora" a žil v ní krutý bůh Guayota. Jméno mělo své oprávnění, protože Pico de Teide je vrcholem činné sopky, která o sobě dává stále vědět.

Plochý kužel Pico de Teide se zvedá ze staršího a mnohem širšího kráteru - kaldery dosahující výšky 2000 metrů. Obvodová stěna této staré kaldery je dlouhá asi 74 km a vytváří od jihu, východu a západu kolem Teide široký amfiteár nazývaný Las Canadas. Ten je také jádrem velice neobvyklého národního parku sopečných hornin.

Všechny zdejší vyvrženiny udivují svými tvary i teplými barvami od nachové, karmínové až po oranžovou a okrovou. Asi uprostřed tohoto zvláštního sopečného údolí jsou dvě známé sopečné skupiny. Jednak to jsou obrovské lákavé pumy zvané Los Raques, zpola překryté novějšími vyvrženinami a opodál je zvláště barevná skalní skupina Los Azulejos. Sklovité lávy mají nazelenalou barvu, vyvolanou oxidy mědi. Staré lávové proudy valící se po bazaltovém dnu vyhloubily na svazích rýhy zvané canadas, podle nichž byla kaldera i národní park pojmenovány.



Pico de Teide - video

Úbočí vlastního Pico de Teide je také pokryto lávovými proudy zanesenými množstvím sypkých sopečných vyvřelin. Místy se otvírají temné solfatáry dýmající sirnými výpary, i parazitické krátery. Největší z nich má průměr kolem 25 metrů a na jeho dně žhne lávové jezero. Občas se zvedne a vzácně i překypí.

V roce 1709 pohřbil lávový proud polovinu přístavu Garachico na severním pobřeží. Naposledy se sopka ozvala v roce roku 1909, kdy po severozápadním úbočí stékal pět kilometrů dlouhý proud. Nejvyšší vrchol zatím mlčí. V zimě se na několik měsíců pokrývá novým sněhem a ledem a bdí nad stále kvetoucími zahradami na svém úpatí.

Věčné jaro

Mohutná sopečná hora Pico de Teide sice zalehla více než půlku ostrova, ale je pro zdejší život vlastně požehnáním. Její vysoké úbočí zachycuje západní a severozápadní vlhké vzdušné proudy a mění je v dešťová oblaka. Rozlehlá nížina pří severním úpatí je po celý rok vlhká a zelená. Jsou tady pole banánovníku, zeleniny a také sady mandloní a pomerančovníku.

Svěží mořský vzduch je stále provoněný vavříny a myrtami. Zahrady a parky pobřežních městeček od ledna do prosince zdobí růže, mimózy, dracény a buganvílie. Ovšem jižní a jihovýchodní svahy déšť prakticky neznají. Spršky přicházejí jednou za několik let a tomuto stavu se přizpůsobila i místní suchomilná vegetace. Jinou příznivou okolností je vyrovnaně podnebí, ovlivňované západoafrickým chladným Kanarským mořským proudem. Na pobřeží se celoroční teploty pohybují mezi 18 až 30 stupňů, ale většinou se drží na příjemných 25.

Také díky tomuto vyrovnanému podnebí přežívají na ostrově Tenerife endemické dracaeny, mohutné stromy zvané el draco. Zůstalo jich jen několik exemplářů u pobřeží. Podle odhadů jsou některé staré až 2000 let. Tyto stromy také velice zaujaly Alexandra Humboldta, který Tenerife navštívil v roce 1799. Podle jeho odhadů byl nejmohutnější "draco" (který však už uhynul) starý kolem 10000 let.

Už od dob Humboldtových přitahuje ostrov vědce a umělce, nejvíc ale zvědavé turisty. Láká je příjemné podnebí, mnohotvárná příroda a hlavně sopečný obr. Ovšem ještě před sto lety byl výstup na vrchol Pico de Teide skutečným sportovním výkonem. Každý, kdo se o to pokusil, musel podstoupit velmi strastiplnou cestu.

Výstup na Pico de Teide

V současnosti vedou k vrcholu Pico de Teide 4 hlavní silnice, po nichž lze dojet autem nebo autobusem až do kaldery v nadmořské výšce 2000 metrů. Dál mohou stoupat návštěvníci pěšky po upravených pěšinách a cestou a cestou navštívit třeba i ledovou jeskyni Cuevo del Hielo ve výšce 3350 metrů, nebo mohou použít kabinovou lanovku, která za 15 minut vyšplhá do výšky 3355 metrů, do konečné stanice La Rambletta.

Odtud pak zbývá jen asi půlhodina pěší chůze na vrchol. Ti, kteří se vypraví na horu za úsvitu, mohou na vlastní oči spatřit nejen nádherný východ slunce, ale i slavný pyramidový stín, který sopka vrhá při nízkém slunci do vzdálenosti 200 km.

Autor: Ari

Sopka Pico de Teide - nejvyšší hora Španělska. Úchvatný vrchol sopky Pico de Teide vám vezme dech. Činná sopka Pico de Teide zabírá skoro polovinu ostrova Tenerife
Zajímavosti a novinky