Pozoruhodný Madagaskar – tajemná krajina zázraků

Plošina Ankarana

Na severním okraji ostrova Madagaskar, za pobřežní sráznou stěnou nad teplým Indickým oceánem, leží přízračná bílá, lesklá krajina, kde je kras přiveden ve svém vývoji až k absurdnosti. Zatímco jinde hřebínky škrapových polí dosahují maximálně jednoho až dvou metrů, ale většinou jen pár decimetrů, tady místy sahají rozevřené pukliny až do hloubky deseti i více metrů. Hřebínky jsou pak proměněny v ostrá bílá kopí, zubaté pily, čepele nožů, dýk a mečů. Miliony hrotů tu trčí zhruba ve stejné úrovni jako neskutečný fakírský koberec, který brání území před vetřelci.



Ankarana - Madagaskar

Řeč je o plošině Ankarana, která je asi nejpozoruhodnější částí tohoto pozoruhodného ostrova. Neobvyklé chemické složení krasové horniny (sádrovec) a hojné tropické lijáky s ročním průměrem kolem 1800 mm vytvořily za dlouhé tisíciletí tento neskutečný reliéf jakoby z jiné planety. Jeho označení jako plošina lze snad tolerovat jen jako označení na mapách. Toto bílé, jiskřivé dračí pole je tu a tam rozděleno hlubokými soutěskami, z jejichž stinného a vlhkého dna vyrůstají baobaby, fíkovníky a palmy rozprostírající se nad bílými hroty smaragdových baldachýn.

Zelené ulice však nejsou propojené, vytvářejí spíše jen oázy, které chrání své obyvatelé, lemury, před nevítanými hosty. Zdejší skelné lesklé skalní hroty nazývají domorodci Malgašové tsingy podle cinkavého zvuku, který při úderu vydávají.


Madagaskar

Tsingy nejsou na celém území stejně vyvinuty. Nejvyšší jsou uprostřed, ale při okraji pole najdeme místa, kde voda stékající po kopinatých úbočích nerozleptala původní pukliny do velké hloubky, a proto nejsou žlábkovité rozsedliny ani moc široké. To pak svádí mnohé zvědavce, většinou odhodlané přírodovědce, zkusit štěstí a dračím polem projít. Po nějaké době se vždy, převážně potrhaní, podrásaní a s krvavými šrámy, dají na ústup. Tsingy prostě člověka do své říše nepustí. Může je sledovat pouze z letadla.

Tatáž dešťová voda, který po dlouhé věky rozleptávala povrch sádrovcové plošiny, pronikala pavučinou puklin do podzemí, kde vytvořila malebný kras – jeskyně s krápníkovou výzdobou, podzemní řečiště a rozlehlá jezírka.

Skrytý svět Madagaskaru, málo prozkoumaný a lidmi ještě méně navštěvovaný, však má své stálé obyvatelé. Stropy některých vysokých jeskyní se provalily a vznikly propasti, jejichž dno kolonizovaly rostliny i zvířata. Tak se zrodily jakési exotické zahrady podsvětí, z nichž lidé vidí jen koruny stromů. Celkově pak bylo prozkoumáno asi jedenáct kilometrů chodeb.

Ti, kdo se chtějí vydat do podzemního labyrintu, musí počítat s tím, že se zde setkají s krokodýli – hlavně v období šestiměsíčního sucha od května do září. Místní lidé jim říkají jeskynní krokodýli, ale jsou to po celé Africe i Madagaskaru všeobecně rozšíření krokodýli nilští, kteří se zde přizpůsobili zvláštním ekologickým podmínkám.

Krasové podzemí má i v době sucha dostatek vody, ovšem na „vkus“ teplomilných krokodýlů je dost chladná, a udržuje je ve stavu lehké letargie. Daleko nebezpečnější než obrovití krokodýli jsou říční úhoři. Někteří bývají i přes metr dlouzí, mají ostré zuby a Malgašové tvrdí, že jsou velmi agresivní. Několikrát údajně napadli plavce i nafukovací gumový člun.

Ankarana je pro svou unikátní původní faunu a flóru chráněná jako národní park Ambre, ale na většině ostrova je tato jedinečná pokladnice místních druhů ohrožena víc než kdekoliv jinde na světě.

Paleontologické muzeum

Díky své ostrovní poloze a nedostupnosti je Madagaskar po Austrálii druhou největší sbírkou živočichů, vytvářejících neobvyklý ekosystém. Především je to říše poloopic – lemurů. Nežijí tady žádné velké šelmy ani velcí býložravci a chybějí i další skupiny zvířat rozšířených ve východní Africe. Zato jsou tady druhy, které jinde dávno vyhynuly, nebo které nikde jinde neexistují.

O Madagaskaru je známo, že se oddělil od východního pobřeží Afriky koncem druhohor, v křídě, zhruba před 100 až 130 miliony lety, a to obdobným způsobem, jaký naznačuje současná Velká příkopová propadlina. Proces oddělování trval zcela jistě miliony let a přesné datum nelze určit.

Lemur

Je však jisté, že to byla doba maximálního a také posledního rozšíření veleještěrů, v jejichž stínu živořili zcela nenápadní, zcela drobní a zanedbatelní první savci. Pro úplnost dodejme, že to také byla doba prvních plazů a prvních kvetoucích rostlin. A s tímto základním druhovým fondem Madagaskar „odplul“ od Afriky.

Zpočátku se náhodně přes stále širší Mosambický průliv dostaly ještě nemnohé druhy další, ale silné protiproudy v průlivu nakonec izolovaly Madagaskar od Afriky spolehlivěji než tisíce kilometrů volného oceánu. A tak se vývoj na tomto kusu pevniny ubíral vlastní cestou.

Zvířata na Madagaskaru

Madagaskar je čtvrtý největší ostrov světa, protažený od severu k jihu v délce 1600 kilometrů a široký maximálně 560 kilometrů. Svou rozlohou 587 000 kilometrů čtverečních předčí o něco málo Francii. Někdy se mu říká rudý ostrov pro červenou půdu, která zabarvuje i řeky.

Lidé osídlili ostrov asi před 2000 lety a připluli patrně z indonéských ostrovů. Vytvořili malgašský národ, který mluví jednotným jazykem – malgaštinou. Z Evropanů sem jako první dorazili Portugalci roku 1500 a pod francouzskou nadvládou se Malgašové dostali až do roku 1896. Nyní je ostrov svobodnou republikou.

Rozšiřující se zemědělství spojené s kácením lesů a přeměnou savan na pole stále více ohrožuje unikátní živočišné druhy, z nichž mnohé, jako pštros madagaskarský, už byly vyhubeny.

K místním raritám se řadí například bodlíni bezocasí, kteří patří k hmyzožravcům a podle názoru zoologů se nejvíce podobají prvním savcům z druhohor. Jsou to drobná, bezocasá zvířátka se špičatým čumáčkem, porostlá srstí a bodlinami, které dovedou rozechvět kmitočtem až 40 000 hertzů. Vedou noční život a rychle se rozmnožují, což je zachraňuje před vyhubením, protože domorodci je chytají a jedí. Malgašové navíc věří, že bodlíni přinášejí do domu štěstí – je otázka, zda toto štěstí je nutné zrovna sníst.

Bodlín bezocasý

Chameleonů se naopak Malgašové bojí, protože věří, že v nich žijí lidské duše, které ještě nedošly klidu. A to, že chameleon dokáže koulet každým okem zvlášť, si vysvětlují tak, že jedno oko hledí do budoucnosti a druhé do minulosti. Chameleoni vytvořili na Madagaskaru téměř polovinu všech ve světě známých druhů.

Chameleon

Na Madagaskaru chybí původní kočkovité šelmy, ale jejich roli přijaly fosy – příslušnice cibetkovitých šelem. Fosa svým vzhledem připomíná malou jihoamerickou pumu a loví hlavně lemury. Její menší příbuzná fanaloka se podobá tvarem těla i způsobem života naší lišce. Rozšířená je také promyka mungo s nápadně proužkovaným ocasem, ale ta nepatří k původním obyvatelům. Vysadili ji sem lidé, aby lovila jedovaté hady.

Fosa

Na Madagaskaru žije také přes 250 ptačích druhů, z nichž více než sto je endemických, to znamená, že se nikde jinde nevyskytují. Ovšem ptáků stále ubývá – jednak kácením deštných pralesů, jednak takzvanou sportovní střelbou, kdy zahraniční turisté pro zábavu střílejí po všem, co se hýbe. Podobně nesmyslně byl vyhuben nelétavý Aepyornis, největší známý pták světa, jeden a půl krát vyšší než pštros. Dosahoval výšky tří metrů, vážil kolem 500 kilogramů a kladl desetikilogramová vejce. Poslední zprávy o jeho existenci se dochovaly z roku 1650.

Ledňáček chocholatý

Madagaskar je především domovem poloopic, hlavně lemurů. Jsou to nižší primáti, vzdálenější příbuzní opic, lidoopů a lidí. Vedle lemurů zde žijí i další poloopice, například maki trpasličí, vůbec nejmenší primát světa, nebo blízká příbuzná lemurů – noční poloopice ksukol ocasatý, kterého domorodci nazývají aje-aje. Jeho strašidelný noční křik mu získal pověst zvěstovatele špatných zpráv. Na ochranu poloopic bylo na Madagaskaru zřízeno několik rezervací, například Nosy Komba nebo Nosy Mangabé.

Autor: liv

Madagaskar je fascinující ostrov s úchvatnou krajinou a zvířaty, která nikde jinde na světě nenajdete. Na Madagaskaru najdete plošinu Ankarana. Madagaskar
Zajímavosti a novinky