Machu Picchu - poslední útočiště Inků a jeho tajemství

19.08 2016|Historie
 Machu Picchu - poslední útočiště Inků a jeho tajemství

Za poslední útočiště Inků je považováno krásné město vysoko v Andách. Jak bylo postaveno a proč? Jaký byl účel posvátného kamene zvaného Intihuatana? Proč bylo město tak náhle opuštěno a po jeho obyvatelích zůstalo tak málo stop?

Když krátce po roce 1530 přišel Gonzalo Pizarro s malým španělským vojskem do Peru, musel být překvapen, jak snadno dobyli zemi. Vládnoucí incká říše byla vážně oslabena občanskou válkou a její pěšáci nemohli soupeřit se španělskou kavalerií. Roku 1536 poražený vladař Inků Manco Capac uprchl ze svého sídla v Cuzcu a založil další město nazvané Vilcabamba, kde jeho incká dynastie přežila ještě dalších 36 let.

Hiram Bingham z Yaleské univerzity přišel do Peru v roce 1911, aby nalezl Vilcabambu a určil polohu Inkova posledního útočiště. Za základnu si zvolil Cuzco a prozkoumával okolní venkov. Po několika dnech chození po březích řeky Urubamby potkal vesničana, který se nabídl, že mu ukáže jakési zříceniny na vrcholku nedaleké hory, kterou nazýval Machu Picchu čili „starý vrchol“. Namáhavé lezení hustou džunglí a přes křehké mosty zavěšené na lanech přivedlo Bunghamovu partu k místu, které je dnes známo jako Královská hroubka.

Navzdory husté vegetaci, která je pokrývala, uvědomil si Bingham, že to není obyčejná zřícenina. Ohromily ho zdi z čisté bílé žuly. Napsal: „Matně jsem si začal uvědomovat, že tato zeď a přilehlý polokruhový chrám nad jeskyní jsou stejně krásné jako nejkrásnější kamenická díla na světě... Málem mi to vzalo dech. Co to mohlo být za místo?“

Uvěřil, že je to Vilcabamba, a v příštím roce zorganizoval expedici, aby vykácela stromy a památníky očistila. Tak byla modernímu světu odhalena bájná citadela Machu Picchu. Ale nebyla to Vilcabamba, protože španělské doklady, které se od té doby objevily, naznačují, že město leželo opačným směrem od Cuzca. Dodnes se badatelé neshodli, kde přesně bylo.

Machu Picchu


Město a jeho lid

Jedině z rozhledny na vrcholku blízkého kopce Intipunku si může návštěvník uvědomit plný rozsah kolosálního pojetí Machu Picchu. Citadela je úžasné dílo - v městském plánování, civilním stavitelství, architektuře i kamenictví. Kdo vybudoval tuto kamennou symfonii, tento obrovský komplex budov postavený tak dokonale, že ani pět století neúprosného sevření peruánské džungle je nedokázalo připravit o víc než jen jejich došky a rákosové střechy? Architektonické formy jsou neomylně typické pro Inky, ale dál už je původ města zahalen v tajemství stejně hustém jako mlha, která časně zrána krouží kolem této skalní pevnosti. Zdá se, jako by se z podivně nahnutých dveřních sloupů měl každou chvíli vynořit ozdobený incký válečník ve zlaté zbroji.

Záhadní Inkové neznali ani kolo ani psaný jazyk, ale vytvořili říši, která se táhla po mocných andských výšinách do dálky 3680 km. Čím bylo toto jejich město, dřepící na skalnatém výchozu ve výšce 2300 metrů na východních svazích And, 112 km severozápadně od Cuzca? Slovo „město“ není zrovna přesné, neboť na těchto kamenných terasách a schodištích nezněl nikdy ruch všedního života lidí spěchajících za svými každodenními záležitostmi.

Machu Picchu bylo komplexem chrámů, paláců a observatoří a domovem inckých vládnoucích tříd. Na západní straně města je posvátný kámen Intihuatana, jehož jméno značí „opěrný sloup slunce“ - malá zplouštělá pyramida s velkými kamennými „slunečními hodinami“ nahoře, vytesanými z přírodní skály v točitý tvar veliké krásy. Odtud prováděli velekněží pozorování a výpočty, umožňující jim zmapovat oblohu: tato znalost jim dávala jak náboženskou autoritu, tak dočasnou moc. Předpovídání podnebí, a v důsledku toho i úrody se provádělo zkoumáním vnitřnosti obětovaných lam.

Citadela sedí na skalnaté horské terase s obrovskými srázy po obou stranách a nabízí skvělou přírodní obranu i výtečný rozhled po úzkém údolí Urubamby, kterým by museli projít nepřátele, aby dosáhli hlavního města Cuzca. Ať už byla duchovní hodnota místa jakákoli, nebyla zanedbána ani strategická stránka, což se od národa, který vytvořil říši rozměrů impéria Julia Caesara, dalo očekávat.

Zatímco se tu mohly konat v dobách katastrof i lidské oběti, Inkové se jistě věnovali také jiným praktikám, které nám podle moderních měřítek připadají neméně bizarní. Například u vysoko postavených žen se prováděla patrně ve jménu módy deformace lebky. Hlava dítěte byla hned po narození ovázána řemeny a destičkami, které zůstaly na místě, dokud nebyla lebka na konci dospívání plně zformována. To už byla prodloužená dopředu i dozadu do skutečně znepokojivého stupně. Tato podivná praxe snad nutila k ještě podivnější trepanaci, při níž byly rituálními noži zvanými tumis vyřezávány docela velké části lebeční kosti.

Terasy Machu Picchu


Pád Machu Picchu

Hiram Bingham nalezl na Machu Picchu mnoho předmětů z kamene, bronzu, keramiky a obsidiánu, ale žádné zlato ani stříbro. Měly by tu být bájné poklady těchto kovů , srovnatelné s množstvím nalezeným ve Slunečným chrámu v Cuzcu, kde i zahrada obsahovala zlaté reprodukce kukuřice a jiných rostlin. Je nepravděpodobné, že by zlato a stříbro ukradli Španělé, protože o Machu Picchu není ve španělských kronikách ani sebemenší zmínka. Peruánský vědec Dr. Victor Angles Vargas se domnívá, že město bylo opuštěno už ke konci 15. století, tedy ještě než přišli ŠPANĚLÉ. Čím to bylo způsobeno, je jednou z největších záhad obklopujících toto posvátné místo.

Války mezi rivalskými inckými kmeny byly běžné a krvavé a často končily vyvražděním celých komunit. Když například incký vládce Wayna Capac porazil kmen Caranque, nařídil všechny jeho zbylé příslušníky popravit. Obyvatelé Machu Picchu mohl docela dobře potkat podobný osud. Jinou možností je, že některý kněz znesvětil jednu z posvátných Panen slunce zvanných ajlly. Garcilaso de Vega, syn Španěla a inické princezny, napsal obšírný komentář o zvycích Inků. Podle něho byl nejen každý, kdo byl shledán vinným ze sexuálního zneužití ajlly, sám popraven, ale také „sluhové, příbuzní, sousedé, obyvatele téhož města a jejich dobytek byli všichni zabiti. Nikdo nezůstal... Místo bylo prokleto a exkounikováno, aby je nikdo nemohl nalézt-ani zvířata.“ Byl tohle osud obyvateů Machu Picchu?

Epidemie tu byly běžné i v moderních dobách - ve 14 letech našeho století zdecimovala obyvatelstvo jedné oblasti nedaleko Machu Picchu malárie. A kostra zámožné ženy, nalezená Hiraemem Binghamem, ukázala, že měla syfilis, a je nepravděpodobné, že by tak na tom byla sama. Možná že město bylo postiženo epidemií tak strašnou, že bylo úřady natrvalo uzavřena. Moderní vědecké prozkoumání metodami, jako jsou rentgenové paprsky, jež byly pro Binghama nedostupné, může přinést objasnění: jinak zůstane možná náhlá depopulace Machu Picchu navždy hádankou.



Výstavba posvátného města

Nejvíc fascinuje dnešního návštěvníka velkolepost kamenické práce. Inkové neměli žádná tažná zvířata, a přece vztyčili masivní zdivo zrobené z kamenů o váze mnoha tun, které dodnes zapadají do sebe tak dokonale, že nikde ve spojích nelze zasunout do spár ani stěnku nože.

Jednou z charakteristik inckého zednictví je způsob, jak je kámen otesán do mnoha ploch, které dokonale zapadají jedno do druhé bez použití malty a tvoří jakousi trojrozměrnou skládačku. Taková metoda značně zvyšuje stabilitu zdí: té bylo zapotřebí, aby zdi ododlaly častým zemětřesením, která postihují Andy. V Cuzcu je v dochované incké zdi slavný kámen o dvanácti úhlech mezi stranami. V Torontoy, jednom z menších míst shluknutých kolem Machu Picchu, je dokonce kámen o 40 takových úhlech.

Jak dosáhli Inkové této nepřekonané úrovně v kamenicko-zednickém řemesle? Problém pracovních sil byl řešen tak, že do práce byli nasazováni všichni zdatní muži ze zajatých kmenů. Tak například blízký chrámový komplex v Ollantaytambu postavili indiáni z kmene Kolla z pobřeží jezera Tititcaca. Ale jak otesávali Inkové tvrdou žulu do velkolepě dlouhých a přímých linií? I když byli Inkové mimořádně obratní ve slévání a tavení měkkých kovů, vyráběli vykládané předměty a cloisonné ze zlata, stříbra, mědi a bronzu. Nikdy nepřišli na to, jak vyrábět železné stroje.

Nikdy se tu nenašly žádné artefakty dostatečně tvrdé pro zpracování tak nepoddajného kamene. Inkové prostě neměli pro takové tesání technologii, a přece je zvládli. To je další ze záhad, které nám předkládá tento tajemný národ. Bylo navrženo mnoho vysvětlení. Průvodce v Sacsayhuamanu nedaleko Cuzca tvrdí, že se to provádělo úlomky meteoritního hematitu. Je-li pravda, musely Andy zažít úplné bombardování meteority, neboť hematit předělaný na nástroje by dlouho nevydržel, ale vidět tu můžeme výsledky milionů hodin lidské práce.

Známější teorií je použití laserové technologie návštěvníky z kosmu, někdy uváděné jako vysvětlení kvality kamenické práce. Tato teorie, která upírá Inkům schopnost provést dílo sami, je založena na hluboce zakořeněném moderním předpokladu, že 20. století představuje vrchol toho, čeho lidstvo dosáhlo. Tento světový názor se svou prostou sérií příčin a následků ovšem pomohl potřít nemoci a obeplout zeměkouli. Může však znamenat, že lidstvo ztratilo určité sily dostupné starověkým národům. Druidští zasvěcenci prý dovedli létat, cestovat v čase a ovládat počasí. Používali snad inčtí šamanští kněží okultních sil, aby postavili a vytvořily z nezkrotné skály Machu Picchu, Odpověď se možná nikdy nedozvíme.

Autor: Ari

Machu Picchu - poslední útočiště Inků a jeho tajemství
Zajímavosti a novinky

 276 
  Komentáře
YouTube video
Přidat obrázek
PŘIDAT KOMENTÁŘ

Vánoce 2017

Tipy na vánoční dárky
.