10 málo známých faktů o rodinném životě starých Římanů
Bájná Babylonská věž a její pád
10 trestuhodných zločinů Ronalda Reagana
Skalní město Petra se chystá odhalit svá tajemství
Teotihuacán - tajemný tunel pod pyramidou odhalil poklady i kus historie
Goebbelsova sekretářka: O holocaustu jsem nevěděla
Machu Picchu - poslední útočiště Inků a jeho tajemství
Blokáda Leningradu
Starověký svitek z En-Gedi odhaluje svá tajemství
Bájná Babylonská věž a její pád
10 trestuhodných zločinů Ronalda Reagana
Skalní město Petra se chystá odhalit svá tajemství
Teotihuacán - tajemný tunel pod pyramidou odhalil poklady i kus historie
Goebbelsova sekretářka: O holocaustu jsem nevěděla
Machu Picchu - poslední útočiště Inků a jeho tajemství
Blokáda Leningradu
Starověký svitek z En-Gedi odhaluje svá tajemství
10 málo známých faktů o rodinném životě starých Římanů
Rozdíl mezi rodinou z dob starověkého Říma a moderní rodinou se může v lecčem zdát drastický, ale bezpochyby zajímavý. Ifenomén pro vás připravil 10 faktů, které vám přiblíží život rodin ve starém Římě.
Rodina byla základním článkem římské společnosti. Hlavou rodiny byl otec. Úkolem správného otce bylo mít rodinu velkou a dobře fungující. Měl zajistit dostatečný počet potomků, kteří by zabezpečili věčné trvání rodu. V žádném případě nesměl dopustit vymření rodiny. Na toto poslání pamatuje i římský právní řád, jenž zmiňuje postupy, prostřednictvím kterých bylo možné riziko zániku rodiny kvůli nedostatku potomků rychle eliminovat.
Otec měl jako hlava rodiny a její nejdůležitější člen celou řadu práv a povinností. Měl za úkol provádět náboženské oběti, mohl rozhodovat o trestech pro jednotlivé členy, měl rozhodující vliv na výchovu a vzdělání dětí. Měl poslední slovo ohledně sňatků, adopcí, nakládání s otroky a správy veškerého majetku. Vše, co rodina vyprodukovala, náleželo otci. Bez jeho svolení nemohl nikdo nic vlastnit. Úkolem otce bylo také zastupovat rodinu na veřejnosti a před úředníky.
Z tohoto výčtu se na první pohled může zdát, že otcova moc byla naprosto absolutní a byl prakticky nedotknutelný. To je však pravda jen do určité míry. Pokud své povinnosti zanedbával, nestaral se o rodinu a špatně ji reprezentoval, dostal censorské napomenutí (nota). Při vážnějších či dlouhodobých nedbalostech mohl dokonce o svá práva zcela přijít.
Na rozdíl od moderní doby, svatba, respektive manželství nemělo žádnou právní sílu, pouze ukazovalo na záměr manželů žít pohromadě. Římský občan se nemohl oženit se svou sestřenicí nebo ženou, která není Římankou. Jednoduše probíhaly i rozvody. Stačilo oznámit svůj záměr rozvést se před sedmi svědky. Pokud se chtěl muž rozvést proto, že mu byla žena nevěrná, dotyčná už se nemohla nikdy více provdat. Pokud byl nevěrný muž, tak se ho takový trest netýkal.
Všechny pokrmy obvykle připravovaly ženy nebo domácí služebnictvo. Vidličky v té době neexistovaly. Používaly se pouze lžíce, nože a ruce. Večírky římské šlechty se zapsaly do historie díky dekadenci a hojným lahůdkám. Je zajímavé, že všechny třídy konzumovaly omáčku zvanou garum. Ta byla vyrobena z krve a vnitřností ryb pomocí několika měsíční fermentace. Omáčka měla tak silný zápach, že bylo zakázáno jíst ji ve městě.
První dvě podlaží byly vyhrazeny pro lidi s lepším příjmem. Ti zaplatili nájemné jedenkrát ročně a žili v prostorných místnostech s okny. Bohatí Římané žili ve venkovských domech nebo v tzv. Domus ve městech. Domus byl velký a pohodlný domov, v němž majitel umístil i obchod, knihovnu, kuchyň, bazén nebo zahradu.
Bohaté rodiny najímaly lektory či speciálně školené otroky a nebo chlapce posílali do soukromých škol. Vzdělávání chlapců zahrnovalo fyzický trénink, který měl mladé muže připravit na vojenskou službu. Děti narozené otrokům neobdržely žádné formální vzdělání. Do školy se rovněž nedostaly postižené děti.
Autor: Mak
Otec měl jako hlava rodiny a její nejdůležitější člen celou řadu práv a povinností. Měl za úkol provádět náboženské oběti, mohl rozhodovat o trestech pro jednotlivé členy, měl rozhodující vliv na výchovu a vzdělání dětí. Měl poslední slovo ohledně sňatků, adopcí, nakládání s otroky a správy veškerého majetku. Vše, co rodina vyprodukovala, náleželo otci. Bez jeho svolení nemohl nikdo nic vlastnit. Úkolem otce bylo také zastupovat rodinu na veřejnosti a před úředníky.
Z tohoto výčtu se na první pohled může zdát, že otcova moc byla naprosto absolutní a byl prakticky nedotknutelný. To je však pravda jen do určité míry. Pokud své povinnosti zanedbával, nestaral se o rodinu a špatně ji reprezentoval, dostal censorské napomenutí (nota). Při vážnějších či dlouhodobých nedbalostech mohl dokonce o svá práva zcela přijít.
1. Manželství bylo jen dohoda
Dívky se vdávaly v mladistvém věku a muži se ženili ve věku mezi 20-30 lety. Manželství Římanů bylo snadné a rychlé. Většinou z něj nebyla cítit žádná romantika, jednalo se pouze o dohodu. Dohoda obvykle vznikala mezi podobně situovanými rodinami. Pokud rodiny souhlasily, konaly se i formální zásnuby, během kterých se podepsala písemná dohoda a pár se políbil.Na rozdíl od moderní doby, svatba, respektive manželství nemělo žádnou právní sílu, pouze ukazovalo na záměr manželů žít pohromadě. Římský občan se nemohl oženit se svou sestřenicí nebo ženou, která není Římankou. Jednoduše probíhaly i rozvody. Stačilo oznámit svůj záměr rozvést se před sedmi svědky. Pokud se chtěl muž rozvést proto, že mu byla žena nevěrná, dotyčná už se nemohla nikdy více provdat. Pokud byl nevěrný muž, tak se ho takový trest netýkal.
2. Hody nebo hladomor
Sociální stav ve starém Římě se stanovoval podle toho, jak rodina jedla. Nižší vrstvy jedly každý den převážně jednoduchá jídla, zatímco bohatí často organizovali slavnosti a festivaly, aby ukázali, jak jsou bohatí. Zatímco strava nižších vrstev starých Římanů se skládala z oliv, sýru a vína, vyšší třída si vychutnávala celou řadu masových pokrmů a pouze čerstvé potraviny. Velmi chudí občané jedli jen ovesnou kaši.Všechny pokrmy obvykle připravovaly ženy nebo domácí služebnictvo. Vidličky v té době neexistovaly. Používaly se pouze lžíce, nože a ruce. Večírky římské šlechty se zapsaly do historie díky dekadenci a hojným lahůdkám. Je zajímavé, že všechny třídy konzumovaly omáčku zvanou garum. Ta byla vyrobena z krve a vnitřností ryb pomocí několika měsíční fermentace. Omáčka měla tak silný zápach, že bylo zakázáno jíst ji ve městě.
3. Domus a Insula
Od sociálního postavení se odvíjelo i to, jaké měli staří Římané sousedy. Většina římské populace žila v sedmipatrových budovách, které se nazývaly Insula. Tyto domy byly velmi náchylné k požárům, zemětřesením a dokonce i povodním. Horní patra byly vyhrazené pro chudé, kteří museli platit nájemné na denní či týdenní bázi. Tyto rodiny žily pod neustálou hrozbou vystěhování ve stísněných místnostech bez denního světla nebo v koupelně.První dvě podlaží byly vyhrazeny pro lidi s lepším příjmem. Ti zaplatili nájemné jedenkrát ročně a žili v prostorných místnostech s okny. Bohatí Římané žili ve venkovských domech nebo v tzv. Domus ve městech. Domus byl velký a pohodlný domov, v němž majitel umístil i obchod, knihovnu, kuchyň, bazén nebo zahradu.
4. Intimní život
Nerovnost mezi ženami a muži se projevovala i v římských ložnicích. Zatímco ženy musely porodit syny a zůstat věrné svým manželům, ženatí muži směli být nevěrní. Pro ženaté muže bylo zcela běžné mít mimomanželský pohlavní styk s partnery obou pohlaví. Manželky s tím nic nemohly dělat, protože to bylo společensky přijatelné a dokonce se to od mužů očekávalo.5. Práva novorozenců
Otcové měli plnou moc nad životem novorozených Římanů, a to i bez svolení matky. Po narození položili novorozence k nohám otce. Pokud otec dítě zvedl, znamenalo to, že jej přijal. V opačném případě dítě vynesli na ulici, kde jej buď sebrali kolemjdoucí, nebo zemřelo. Římské děti nepřijali, pokud se narodily s nějakým druhem poranění nebo je chudá rodina nemohla nakrmit. Tyto děti šly buď do bezdětných rodin, kde jim bylo dáno nové jméno, nebo se staly otroky, prostitutkami či zmrzačenými žebráky.6. Rodinný odpočinek
Odpočinek byl větší částí rodinného života starých Římanů. Pravidlem bylo, že v poledne se začala vyšší vrstva věnovat odpočinku. Většina rekreačních aktivit byla veřejná. Bohatí i chudí rádi sledovali gladiátory, jak se navzájem zabíjí, souboje divokých zvířat, závody vozů nebo chodili do divadla. Hodně času trávili Římané ve veřejných lázních, ve kterých byly také tělocvičny, plavecké bazény a fitness centra (v některých byly i sexuální služby). I děti měly své oblíbené činnosti. Chlapci bojovali, pouštěli draky nebo hráli válečné hry. Dívky si hrály s panenkami a deskovými hrami. Rodiny často jen relaxovali spolu a se svými zvířecími mazlíčky.7. Vzdělávání
Vzdělávání ve starém Římě záviselo na sociálním postavení dítěte a jeho pohlaví. Formální vzdělávání bylo výsadou ušlechtilých dívek a chlapců z dobrých rodin. Zahrnovalo zpravidla jen čtení a psaní. Za výuku latiny, čtení, psaní a aritmetiku byla zodpovědná zpravidla matka, která děti vyučovala do 7 let. Od sedmi let pak byli na učení najímání učitelé.Bohaté rodiny najímaly lektory či speciálně školené otroky a nebo chlapce posílali do soukromých škol. Vzdělávání chlapců zahrnovalo fyzický trénink, který měl mladé muže připravit na vojenskou službu. Děti narozené otrokům neobdržely žádné formální vzdělání. Do školy se rovněž nedostaly postižené děti.
8. Vstup do dospělosti
Zatímco dívky překročily práh dospělosti téměř bez povšimnutí, dospívání u chlapců zahrnovalo zvláštní obřad. V závislosti na psychické a fyzické zdatnosti svého syna, rozhodl každý otec, kdy se jeho syn stane dospělým. Zpravidla to bylo mezi 14-17 lety. V ten den z chlapce sňali dětské oblečení a otec jej oblékl do bílé tuniky. Pak otec společně s velkým davem doprovodil syna do fóra. V tomto ústavu bylo zaznamenáno jméno chlapce, a on se stal oficiálně římským občanem. Během jednoho roku se stal učedníkem v profesi, kterou mu vybral otec.9. Domácí mazlíčci
Když přijde řeč na zacházení se zvířaty ve starém Římě, první věc, která většinu z nás napadne, je masakr v Koloseu. Nicméně, běžní občané starého Říma své domácí mazlíčky opečovávali. Mezi domácí mazlíčky starých Římanů patřili nejen psi a kočky, ale i hadi, krysy a ptáci. V módě byli slavíci, zelení indičtí papoušci, protože mohli napodobit řeč člověka. Římané však chovali i jeřáby, volavky, labutě, křepelky, husy a kachny. Obzvláště populární mezi ptáky byli pávi. Římané milovali své mazlíčky natolik, že je zvěčňovali i umění a poezii. Často bývali se svými majiteli i pohřbeni.10. Dámská nezávislost
Ve starém Římě nebylo snadné být ženou. Na nějaké sny o právu volit nebo o budování kariéry mohly tehdejší Římanky rovnou zapomenout. Dívky byly odsouzeny žít v domě, vychovávat děti a trpět nevěry svého manžela. Neměly v manželství skoro žádná práva. Nicméně, vzhledem k vysoké dětské úmrtnosti odměňovala římská vláda ženy ve fertilním věku. Odměnou byla právní nezávislost. Pokud svobodná žena porodila tři děti, které přežily porod, byl ji udělen status nezávislé osoby.Autor: Mak
10 málo známých faktů o rodinném životě starých Římanů. Rozdíl mezi rodinou z dob starověkého Říma a moderní rodinou se může v lecčem zdát drastický, ale bezpochyby zajímavý
Zajímavosti a novinky
559
Komentáře ( 1 )
YouTube
Obrázek
KOMENTÁŘ
Hofice|05.06 2017 19:46
To, že by muži měli jasnou převahu nad ženami není tak úplně pravda. Ženy mohly vlastnit majetek a tak měly značná majetková práva, díky kterým byly svobodnější než ženy v celém věku všech civilizací asi až tak do začátku 20. století. Římanky a to i ty vdané se také mohly účastnit hostin, kde si často i ony užily z někým jiným, více omezené byly ženy ve starověkém Řecku, ty tam nesměly a musely nevěry svých mužů trpět zatím co seděly doma. Římanky měly k dispozici i primitivní antikoncepci v podobě rozemletých zrníček granátových jablek smíchaných s medem a dalšími látkami, které vytvářely v pochvě kyselé prostředí a tak vlastně fungovaly jako dnešní antikoncepce. Pro to také starověký Řím neznal slovo emancipace :-) ženy na tom zas tak špatně nebyly ;-) jednoduše řečeno, debilní chlap se tehdy našel asi tak, jako dneska. Často se dle záznamů také stávalo, že muž svou neplodnou ženu nezapudil jenom pro to, že jí měl prostě rád. Dokonce aby takové páry mohly mít i tak dědice, bylo zavedeno, že muž mohl oplodnit otrokyni. Při porodu pak dítě symbolicky padlo do náruče neplodné manželky a tím se stalo právoplatným členem rodiny. Ona otrokyně měla právo na lepší zacházení, nesměla být také prodána jinam. Studujte víc dějiny, než něco někam napíšete ;-)
Odpovědět
6