Bájná Babylonská věž a její pád

14.07 2016|Historie
Bájná Babylonská věž a její pád

Bájná babylonská věž a její mystérium trápí lidstvo celá tisíciletí. Babylonská věž měla údajně sahat až do nebes. Nikdo neví, jak přesně vysoko, ale židovské spisy odhadují, že mohla měřit kolem 2500 metrů. Další záhadou je její tvar. Jedni tvrdí, že jde o spirálovitou stavbu, která byl širší než vyšší. Jiní jsou přesvědčeni, že šlo o tzv. zikkurat - stupňovitou věž tvořenou terasami. Největší otázkou však je, kde bájná babylonská věž stála?

Nikdo přesně nedokáže určit, která stavba mohla být Babylonskou věží. Většina vědců se však shoduje, že biblický příběh má reálný základ. Zbývá už jen zjistit, odkud pramení. Možnosti je prý hned několik. Jedním z horkych kandidátů na věž je zikkurat Etermenanki, který bychom v 6. století př. n. l. nalezli v Babylonu (dříve jižní Mezopotámie dnes území Iráku) Také je tu však možnost, že věží byl zikkurat v Eridu, prvním sumerském městě.

Celá země byla jednotná v řeči i v činech. Když táhli na východ, nalezli v zemi Šineáru pláň a usadili se tam. Tu si řekli vespolek: „Nuže, nadělejme cihel a důkladně je vypalme.“ Cihly měli místo kamene a asfalt místo hlíny. Nato řekli: „Nuže, vybudujme si město a věž, jejíž vrchol bude v nebi. Tak si učiníme jméno a nebudeme rozptýleni po celé zemi.“

I sestoupil Hospodin, aby zhlédl město i věž, které synové lidští budovali. Hospodin totiž řekl: „Hle, jsou jeden lid a všichni mají jednu řeč. A toto je teprve začátek jejich díla. Pak nebudou chtít ustoupit od ničeho, co si usmyslí provést. Nuže, sestoupíme a zmateme jim tam řeč, aby si navzájem nerozuměli.“ I rozehnal je Hospodin po celé zemi, takže upustili od budování města. Proto se jeho jméno nazývá Bábel (to je Zmatek), že tam Hospodin zmátl řeč veškeré země a lid rozehnal po celé zemi.

Tento zvláštní příběh spojuje dva zcela oddělené mýty

Jeden vypráví, jak lidstvo stavělo Babylonskou věž, která měla dosáhnout až do nebe, a bylo za svou opovážlivost potrestáno, zatímco druhý je výkladem mnohosti jazyků. Druhý byl připojen k prvnímu snad jen pro podobnost mezi jménem Bábel z babylonského bábilim, což označuje „boží bránu'', a hebrejským výrazem pro zmatení balal. Ale proč byl ze všech zikkuratů v Mezopotámii, které mohly inspirovat příběh o věži, vybrán právě babylonský? Odpovědí je nepochybně to, že kniha Genesis dostala svou podobu za babylonského zajetí Hebrejců, které začalo v roce 597 př. Kr.

Vznik Babylonu

Babylon u moderní Hilly jižně od Bagdádu na středním toku řeky Eufratu byl starý už předtím, než se u jeho břehů usadili Hebrejci, aby vzpomínali na Sión. První zmínka o něm je z třetího tisíciletí př. Kr., i když Babylon nabyl na významu teprve tehdy, když si z něho udělali své hlavní město semitští vetřelci ze západu.

Šestý král této nové semitské dynastie Chammurapi (1792 – 1750 př. Kr.) postavil první babylonský zikkurat. Podmanil si celou Mezopotámii a za jeho vlády zažil Babylon velký rozkvět kultury. Vzkvétala tu literatura, matematika, astronomie a astrologie i právo. V Susách byla nalezena černá dioritová stéla, která sem byla dopravená kolem roku 1600 př. Kr. élamskými dobyvateli. Nyní je v pařížském Louvru. Je na ní zapsán Chammurapiho zákoník, vyhlášený v rané době jeho vlády. Právě tento zákoník inspiroval slavný hebrejský zákon odplaty: oko za oko a zub za zub.

Babylon vykopala v nynějším Iráku, v letech 1899-1917, německá expedice vedená architektem Robertem Koldeweyem. Jako vodítko k pahorkům, které skrývaly jeho zříceniny, posloužilo týmu několik klasických popisů bájného města, zejména zpráva řeckého historika Hérodota, který navštívil Babylon kolem roku 460 př. Kr., a Ktésia, lékaře perského krále Artxerxa 2.

„Překonává nádherou každé město ve známém světě'', prohlásil Hérodotos, a pro autory bible to bylo synonymem pro zhýralost a úpadek. Ale Babylon, který spatřil Hérodotos a jeho zříceniny známe i my, nebyl Chammurapiho město. Neboť i po jeho smrti roku 1750 př. Kr. začal Babylon upadat a po tisíc let se potácel v rukou hned té, hned oné mocnosti, zejména Chtitů a Asiřanů. Potom v roce 604 př. Kr. byla založena nová babylonská říše. A její druhý král Nebúkadnesar učinil z Babylonu nejvelkolepější město na světě.

Dům základů nebe i země

Nebúkadnesaravo město bylo podle starověkých měřítek obrovské: pokrývalo plochu 2,6 čtverečních kilometrů a řeka Eufrat je dělila na dvě části. Jeho hlavním divem byly podle Hérodota městské hradby, dostatečně široké, aby se na nich mohli minout dva vozy, každý tažený čtyřmi koňmi. Koldewey nalezl hradby odpovídající tomuto popisu. Odkryl také Ulici průvodů, třídu širokou 19 metrů a vydlážděnou deskami. Ulice pokrytá modrými glazovanými cihlami se pyšnila šedesáti reliéfy lvů-emblému bohyně Ištar.

Ulice průvodů vedla od Ištařiny brány k chrámu Marduka, babylonského hlavního boha, který Nebúkadnesar přebudoval: vevnitř byla velká hala celá lemována zlatem. Za chrámem stál kolosální zikkurat, který král obnovil až do osmého nebo devátého podlaží - asi do výšky 100 m. Do prvního patra vedlo trojité schodiště, zatímco do zbývající části Babylonské věže se vystupovalo po rampách. Hérodotos napsal, že nahoře byla svatyně, prázdná s výjimkou velkého lehátka a zlatého stolu vedle něho.

Hérodotos se snad domníval, že právě tady docházelo každoročně o novoročním svátku k pohlavnímu završení posvátného manželství mezi bohem a bohyní města, snad představovanými králem a kněžkou. Je však pravděpodobnější, že se to odehrávalo v jednom z chrámu. Jenom pahýl zůstal z největšího zikkuratu, kterým Babyloňané říkali Etemenanki, „Dům základu nebe i země'', ale který Hebrejci zajatí Nebúkadnesarem nazvali Babylonskou věží.

Pád Babylonu

Po Nebúkadnesarově smrti moc Babylonu rychle upadla. Jeho poslední král Nabonidus (556-539 př. Kr. ) žil v poušti, zatímco jako regent vládl jeho syn Belšasar. Na hostině v jednom z velkých babylonských paláců se Bešasar opovážil použít zlatých a stříbrných nádob ukradených z jeruzalémského chrámu. Tu se objevila ruka a napsala na zeď tajemná slova, která nedokázal vyložit žádný věštec. Poslali pro proroka Daniela.

Ten přečetl nápis mené, mené, tekel u-parsín, „sečteno, sečteno, zváženo a rozděleno'' – varování, že Belšasar brzy přijde o své království. A varování se skutečně vyplnilo. V roce 539 př. Kr. dobyl město Kýros Veliký a Babylon se stal součástí perské říše. Kýros a jeho bezprostřední nástupci pokračovali v udržování náboženských budov Babylonu, ale pozdější králové se této povinnosti vyhýbali. Ještě vážnější následky pro město než jeho odvetné částečné zničení Xerxem v roce 482 byla desetiletí zanedbávání. Budovy se postupně hroutily a rozpadaly.

V době, kdy Alexandr Veliký ( zemřel 323 př. Kr.) pomýšlel na to , že z něho udělá své hlavní město, nedokázala už ani jeho nezdolná vůle znovu postavit obrovský zikkurat. Když toto kdysi bájné město navštívil Septimus Severus, římský císař v letech 193-211 po Kr., našel jej už opuštěné.

Autor: Ari

Bájná Babylonská věž. Bájná babylonská věž a její mystérium trápí lidstvo celá tisíciletí. Babylonská věž měla údajně sahat až do nebes. Nikdo neví, jak přesně vysoko
Zajímavosti a novinky

 413 
  Komentáře
YouTube video
Přidat obrázek
PŘIDAT KOMENTÁŘ