Víly z Cottingley aneb jak dvě dívky zmátly celý svět

30.11 2020|Zajímavosti
Víly z Cottingley aneb jak dvě dívky zmátly celý svět

Jeden z největších hoaxů dvacátého století oslavil letos 103 let. Série pěti fotografií, na nichž údajně měly být zachyceny skutečné víly, přitom začala jako nevinná zábava dvou mladých dívek. Trvalo sedmdesát let, než světu vyjevily pravdu. Pojďme se podívat na případ Cottingley Fairies podrobněji.

Nevinná zábava

Je parné léto roku 1917 a dvě sestřenice, šestnáctiletá Elsie Wrigth a devítiletá Frances Griffiths, si jako obvykle hrají na svém oblíbeném místě u potoka ve vesnici Cottingley v Západním Yorkshiru. Dívky se často vrací domů promáčené a ušpiněné, což se samozřejmě nelíbí jejich matkám.

Jednoho dne se však nevrátí pouze s mokrými šaty, ale také s vysvětlením. Prý spadly do potoka, když si hrály s vílami. Jako důkaz mají fotografii, kterou pořídily fotoaparátem Elsiina otce Arthura, nadšeného amatérského fotografa. V temné komoře, jež byla součástí domu, nechaly dívky fotku vyvolat a následně ji ukázaly rodičům.

Je na ní usmívající se Frances, hledící kamsi nahoru, zatímco před ní dovádí houf okřídlených roztančených víl. Arthur fotku odmítá s tím, že jde o dětský výmysl a víly jsou jen vystřihnuté. To stejné tvrdí i o druhé fotografii, kterou dívky přinesou v září. Elsie na ní s úsměvem hledí na okřídleného vílího chlapce.

Autentické víly

Zatímco dívčin otec fotografie považuje za bezpředmětné, Elsiina matka Polly má jiný názor. O dva roky později je ukazuje na setkání Theosofické společnosti v Bradfordu, jehož tématem je právě život víl. Snímky vzbudily rozruch, a když je na konferenci konané o několik měsíců později viděl i jeden z vedoucích členů společnosti, spisovatel Edward Gardner, nevinná zábava dvou mladých slečen začala nabírat na obrátkách.

Gardner totiž stejně jako ostatní theosofisté věří, že lidstvo míří k dalšímu stupni evoluce, jehož součástí je i nadpřirozeno. Snaží se proto veřejnost přesvědčit o autenticitě fotek. A z části se mu to podaří. Odborník na fotografie Harold Snelling říká, že nejsou zfalšované a že zachycují přesně to, co bylo před kamerou. Touto vágní formulací nepotvrzuje, ale ani nevyvrací skutečnost vílí existence. To Gardnerovi však stačí, a tak je používá na svých přednáškách jako důkaz nadpřirozena mezi námi.

Největší hoax dvacátého století

Dívky si v této době nejspíš ani neuvědomují, co svými fotkami způsobily. Anglie se vzpamatovává z první světové války a spiritismus je na vzestupu. Zdevastovaný národ chce věřit v nadpřirozeno a kouzla po prožitých útrapách reálného života. Není proto divu, že fotografie zaujmou i Arthura Conana Doyla, který se o okultismus a spiritualitu už nějaký čas zajímá a který ve válce přišel o šest členů rodiny.

Pro Strand má napsat článek právě o vílách, a tak nejprve píše Elsiině otci, zda může použít právě fotky jeho dcery a neteře. Arthur Wright ani dívky ještě netuší, že se jejich žert stane základem Doylovy připravované knihy s názvem Příchod víl. Dvě fotky však nestačí, a tak Gardner i Doyle žádají dívky o další snímky. Roku 1920 vznikají další tři fotky. Na dvou z nich jsou s vílami i dívky, na poslední, páté, jsou jen víly. Doyle i Gardner jsou nadšení, o pravosti fotek nepochybují. Doyle dokonce říká, že když už jsou přiznané víly, i jiné paranormální jevy naleznou ochotné přijetí.

Zatloukat, zatloukat, zatloukat

Zdaleka ne všichni jsou však ochotni uvěřit v pravost fotek, a tím pádem i existenci kouzelných bytostí. Celou Anglií hýbá debata o tom, zda jsou Cottingley Fairies skutečné. Nepomáhala tomu ani skutečnost, že Elsie i Frances zarputile trvají na pravdivosti fotek.

Jak už to u kontroverzních témat bývá, i vílí poblouznění začalo po roce 1921 u veřejnosti upadat. Lidé jako Gardner a Doyle ve víly stále věřili, i oni však byli zklamaní, když se neobjevily nové důkazy. Obě dívky začaly žít své vlastní životy a přestěhovaly se do zahraničí. Aféra však nekončí s dvacátými léty. V roce 1966 vyhledává Elsie, která zrovna pobývá v Anglii, reportér z Daily Expressu a ptá se jí, zda byly fotky pravdivé. Elsie váhavě odpovídá, že se jí možná podařilo vyfotit své vlastní myšlenky. To stejné se opakuje pod taktovkou BBC o pět let později.

Odkrytí pravdy po sedmdesáti letech

Rok 1983 je pro mnohé Angličany a spiritualisty po celém světě klíčový. Konečně vychází najevo pravda o fotografiích Cottingleyských víl. V časopise The Unexplained se objevuje článek, v němž sestřenice potvrzují, že fotky byly zfalšované. Umělecky nadaná Elsie zkopírovala kresby víl z dětské knihy Princess Mary’s Gift Book, přidala jim křídla a pomocí speciálních špendlíků na klobouky je spolu s Frances připevnily v přírodě a vyfotily. Jen v poslední, páté fotografii se sestřenice rozchází. Zatímco Elsie tvrdila, že i tato byla falešná, mladší Frances věřila v její autenticitu. Prý se jí doopravdy podařilo zachytit víly, což v následujících letech potvrzovala i Francisina dcera.

Proč dívky nepřiznaly pravdu dříve? Bylo jim prý trapně za to, že se jim podařilo převést osobu takové kapacity, jakou byl sám sir Arthur Conan Doyle. A tak ačkoliv nechaly svět tápat celých sedmdesát let, ušetřily tvůrce Sherlocka Holmese (který by na víly nikdy nevěřil) veřejného ponížení.

Jak to bylo dál

Frances zemřela v roce 1986, Elsie o dva roky později. V roce 1998 se zvětšeniny fotografií spolu s prvním vydáním Doylovy knihy Příchod víl prodaly na dražbě v Londýně. Tisky fotek, fotoaparáty, malby a dopis Elsie s přiznáním jsou vystaveny v Národním muzeu filmu, fotografie a televize v Bradfordu. Cottingley je dodnes vyhledávaným místem, které je na „své“ víly pyšné. O tom koneckonců svědčí i nejrůznější zobrazení víl roztroušená po celém městečku. A jména dvou jinak docela obyčejných dívek jsou už navždy zapsána v dějinách slavných hoaxů.

Autor: lan

O největší hoax na světě se postaraly dvě sestřenice Elsie Wrigth a Frances Griffiths. Vše se odehrálo ve vesnici Cottingley v Západním Yorksiru, když se dívky vrátily domů promáčené a ušpiněné
Zajímavosti a novinky

 302 
  Komentáře

YouTube
Obrázek
KOMENTÁŘ