10 bizarních faktů o mluvení

17.05 2021|Zajímavosti
10 bizarních faktů o mluvení

Mluvení není jen o komunikaci. Ovlivňuje také způsob, jakým vidíme barvu a jak dobře mozek zvládá krize. Schopnost mluvit také přichází s tajemnými okamžiky. Proč mají autoři schopnost slyšet své fiktivní postavy? Opravdu jazyk předpovídá rozchod tři měsíce před rozpadem vztahu? Odpovědi na tyto a další otázky vám přinášíme v článku Jany Louise Smit z webu Listverse.

10. Většina lidí mluví až moc

Dalo by se říct, že lidé jsou naprogramováni číst sociální podněty od ostatních. Ale pokud jde o jednu věc –kdy přestat mluvit–, spousta lidí s tím má problém. Jinými slovy, neumí číst znamení, že konverzace skončila.

Tato bezradnost přinesla v laboratoři zajímavé výsledky. Několik párů dobrovolníků bylo požádáno, aby spolu mluvili. Když byli později dotázáni, téměř 70 procent přiznalo, že mají pocit, že jejich partner udržoval konverzaci příliš dlouho. Důvod se objevil, když byli účastníci požádáni, aby uhodli, kdy jejich partner chtěl konverzaci ukončit. Většina z nich hrubě přecenila čas, který s nimi ten druhý chtěl strávit povídáním.

9. Mluvení si „pro sebe“ je zdravé

Vždycky se najde jeden podivín, který stojí v rohu a mumlá si pro sebe. Musí to být blázen, říkáte si, když o sobě referuje ve třetí osobě. Studie z roku 2017 však ukázala, že by tento podivín mohl naopak mít lepší zvládací mechanismy (tzv. coping skills / coping mechanisms) než ostatní.

Michiganská univerzita uspořádala experiment, v němž bylo 89 dobrovolníků sledováno různými zařízeními ke „čtení mozku“. Poté jim výzkumníci pouštěli nepříjemné obrázky či jim připomínali vzpomínky. Podle pokynů si lehce traumatizovaní účastníci potom povídali sami pro sebe. Někteří se ptali sami sebe z první osoby (proč jsem naštvaný), zatímco jiní používali třetí osobu. Například někdo, kdo volal John Smith, řekl: „Proč je John Smith naštvaný?“ Ti, kdo se utěšovali ve třetí osobě, zažili něco pozoruhodného. Jejich mozek během vteřiny odhodil přetížení emocí.

Zdá se, že když si člověk povídá sám se sebou a vystupuje přitom jako někdo jiný, zavede to jistou vzdálenost mezi ním a problémem, který řeší. To dává mozku větší odolnost proti stresujícím emocím, což vede k lepším zvládacím schopnostem v obtížné situaci.

8. Tlachání je zbytečné, ale zásadní

Příležitostný hovor neposkytuje žádné skutečné informace. V tomto smyslu jsou takzvané small-talks (tlachání) k ničemu. Ale jak se ukázalo, taková nepříliš příjemná konverzace o počasí s úplně cizím člověkem hraje důležitou roli v lidských vztazích. Nezáleží na tom, zda je druhou osobou cizinec, spolupracovník nebo člen rodiny.

Small-talks s nimi udržují spojení. Tato spojení upevňují sociální role, znovu potvrzují přátelství a také udržují přátelskou náladu s cizími lidmi. Z hlediska přežití – během starověku a možná i dnes – je pro dobré pouto s ostatními tlachání nezbytné. Ve skutečnosti by to mohlo pomoci vyhnout se získání nového nepřítele nebo špatné situaci.

7. Poslouchání cizího rozhovoru je pro posluchače otravné

Tedy pokud jde o nucené poslouchání něčímu telefonického hovoru. V roce 2013 vědci udělali na dobrovolníky menší trik. Ti věřili, že jsou součástí experimentu zahrnujícího přesmyčky (přeskupení písmen za účelem odhalení jiného slova nebo fráze). Skutečným experimentem však byla osoba, která právě „náhodou“ stála poblíž a mluvila s někým přes mobil. Dobrovolníci tak slyšeli jen polovinu konverzace. Byli tím více vyrušeni, než když se dva lidé „náhodou“ také bavili poblíž.

Konverzace mezi dvěma lidmi nepřitahovala ani zdaleka tolik pozornosti jako konverzace pouze jednoho člověka (s druhým na drátě). Jak se ukázalo, slyšení jednostranné diskuse frustruje mozek. Zoufale chce, aby věci dávaly smysl. Neschopnost sledovat konverzaci upoutá pozornost mozku, a proto může být odposlech, v tomto případě,
otravný.

6. „Huh“ je univerzální

Anglicky mluvící lidé znají a používají slovo „Huh?“ Ukazuje to zmatek a to, že posluchač potřebuje od řečníka více jasnosti. Tento proces se nazývá oprava konverzace. Něco matoucího je řečeno. Druhá osoba řekne „Huh?“ a po vysvětlení je konverzace opravena a pokračuje dál. Téměř každá kultura na světě praktikuje opravu konverzace. Ale nejvíce nevysvětlitelná věc na tom je, že překvapivý počet jazyků používá zvuk, který je podobný nebo totožný s anglickým slovem „Huh“.

5. Starší lidé sdílejí méně vzpomínek

I když důvod není jasný, někteří lidé mají menší sklon mluvit o minulých zkušenostech, jak stárnou. Když sdílejí vzpomínku, starší dospělí ji popisují s menšími detaily ve srovnání s někým mladším. Tento fakt byl objeven, když vědci odposlouchávali 102 starších občanů. Tato skupina věděla, že jsou sledováni prostřednictvím telefonní aplikace. Nikdy jim však nebylo řečeno, kdy přesně budou vědci naslouchat. Rovněž jim nebylo řečeno, o co ve studii skutečně jde (aby viděli, jak často dobrovolníci spontánně hovořili o své minulosti).

Věk dobrovolníků se pohyboval od 65 do 90 let. Po čtyřech dnech experimentu si vědci začali všímat trendu. Starší jednotlivci ve skupině mluvili méně o svých vzpomínkách, a když to udělali, byli méně vstřícní k podrobnostem než mladší účastníci. Je pravděpodobné, že za to mohou změny v mozku související s věkem. V tuto chvíli však neexistují žádné skutečné důkazy, které by tuto teorii dokázaly.

4. Jazyk určuje zkušenosti s barvami

Oko vidí miliony odstínů, ale to, jak lidé tyto barvy vnímají, je ovlivněno jazykem, kterým mluví. Je to proto, že mozek pohlíží na věci způsobem, který dává smysl nebo má význam. Smysl a význam jsou zase ovlivněny kulturou, v níž byl člověk vychováván. Zatímco většina národů má spoustu názvů pro barvy, některé mají jen pár. Jiní, jako například australští Warlpiri, žádné nemají. Místo toho
zažívají barvy ve svém jazyce tím, že je popisují pomocí textur, účelu a fyzických vjemů. Dani z Papuy-Nové Guineje zase popisují barvy buď jako tmavé a světlé (a jindy jako studené a teplé).

3. Povídání ze spaní je většinou záporné

V roce 2018 vědci přesvědčili pacienty, aby spali v laboratoři. Po odposlechu několika zasněných dialogů měli výsledky. Většina spánkových hovorů byly nesmysly, což nic neznamenalo. Někteří lidé se dokonce ve spánku smáli. Ale pak tu byli praví mluvčí, kteří dávali smysl a mluvili gramaticky správně. Kupodivu byla většina jejich projevů záporná. Ve srovnání s průměrnými statistikami lidí, kteří mluví, když jsou vzhůru, spáči řekli „ne“ čtyřikrát častěji. Někteří dokonce začali být agresivní nebo používali hrubý jazyk.

Anglické „F*ck“ se ukázalo být oblíbeným slovem. Na rtech spáčů se objevilo 800krát více než v bdělém světě. Takové chování je záhadné, ale jedna teorie by ho mohla vysvětlit. Pokud je to tak, jak tvrdí, sny jsou přirozené simulace, které připravují lidi na skutečné střety, obavy a nebezpečí.

2. Jazyk předpovídá rozchody

Vědci z nějakého důvodu chtěli zjistit, zda jazyk dokáže předpovědět, zda je pár odsouzen k rozchodu. A nejen něčím tak zřejmým, jako slova užívaná v diskusi o rozchodu. Místo toho studie prošla miliony online příspěvků, aby našla skrytý způsob, jak slova mohou naznačovat, že líbánky skončily. Pozoruhodné je, že příspěvky vykazovaly mírnou změnu mezi páry. Objevila se již 3 měsíce před rozchodem a začala ji dělat i osoba, která nakonec dostala košem. Tato změna zahrnovala zájmena. Lidé začali opouštět slova související s párem jako „my“ nebo „náš“ a začali psát slova zaměřená na sebe jako „já“ nebo „můj“. Zvláštní bylo, že nezáleželo na tom, o jakém tématu se diskutuje. Posun zájmen byl všude.

1. Spisovatelé slyší hlasy svých postav

Spisovatelé se často hluboce zapojují do fiktivního světa svého románu. Ale překvapivá skutečnost byla objevena až v roce 2020, kdy se vědci dostali do blízkosti 200 autorů. Navíc přímo k fenoménu, který se vyskytuje mezi autory a jejich postavami. Průzkum zjistil, že více než 60 procent spisovatelů „slyšelo“ jejich postavy mluvit a 15 procent se mohlo ke konverzaci připojit tak přirozeně, jako by mluvili se skutečnými lidmi. Autoři dokonce dokázali rozlišit vzory řeči, které byly pro každou postavu jedinečné. Skutečným překvapením však byl způsob, jakým se fiktivní dav choval.

Většina autorů se setkala s postavami, které se chovaly, jako by měly svobodnou vůli. Dělaly a říkaly věci, které spisovatel nikdy neplánoval. Studie vyloučila halucinace a imaginární přátele, které nezanechaly žádné vysvětlení podivné nezávislosti postav. Vědci však mají podezření, že to má něco společného s neznámým procesem zahrnujícím podvědomé mysli spisovatelů.

Autor: Ian, Listverse.com

Mluvení není jen o komunikaci. Ovlivňuje také způsob, jakým vidíme barvu a jak dobře mozek zvládá krize. Schopnost mluvit také přichází s tajemnými okamžiky
Zajímavosti a novinky

 300 
  Komentáře

YouTube
Obrázek
KOMENTÁŘ