10 nejtajemnějších míst na zemi

1. Arkaim

Arkaim je velmi tajemné místo. Už najít ho je docela problém. Tajemství Arkaim přitahuje lidi od starověku a všichni se napříč tisíciletími shodli, že se zde dějí poněkud neobvyklé a divné věci. Když prý strávíte noc na vrcholu hory, kde je zima a fouká silný vítr, ráno se vzbudíte jako znovuzrozeni. Všichni, kdo na hoře přespali, cítili následující den omlazení.

Starobylé město Arakaim našli sovětští archeologové v roce 1987. Nachází se na soutoku řek Karaganka a Utyaganka v Čeljabinské oblasti, jižně od Magnitogorsku. Ze všech archeologických nalezišť v Rusku je Arakaim bezesporu nejzáhadnější. Kdysi zde byla postavena pevnost starověkých Ariu. Nicméně, z nějakého podivného důvodu svůj domov opustili a vypálili. Stalo se tak asi před 4000 lety. V té době bylo město prakticky zničeno.

Podle plánu vypadal Arkaim jako opevnění ve dvou kruzích vepsaných do sebe. Město se skládalo ze dvou obydlených kruhů, centrální oblasti a kruhové ulice, která sloužila pro odtok dešťové vody. Čtyři vstupy do města byly orientovány na sídlo krále. Není pochyb o tom, že město bylo postaveno podle přesného plánu. Má tvar kruhu, v jehož centru se sbíhají radiální linie. Město je orientované na hvězdy, což ukazuje na to, že původní obyvatelé se zabývali astrologií. Arkaim je často srovnávané se Stonehenge. Vhodnější srovnání by ovšem bylo s Městem Slunce Tommase Campanelly. Tento filozof byl fascinován astrologií a snil o vytvoření společnosti, která bude žít podle zákonů vesmíru. Jeho smyšlené Město Slunce mělo být postavené ve tvaru kruhu, s přihlédnutím k astrologickým výpočtům.




Kultura, která byla nalezena v Arkaimu, existovala před 38 až 40 staletími. To je v souladu s teorií osídlení na planetě starověkými Árijci. Legenda té doby říká, že bílá rasa přišla do Evropy poté, co se v Severním ledovém oceánu potopila pevnina Arktidy. Árijci se usadili podél řek Volhy a Uralu v severní Sibiři. Odtamtud šli pak do Indii a Persie. Rusko tak může být považováno za kolébku dvou starých světových náboženství - hinduismu a zoroastrianismu.

2. Devils Tower - Ďáblova věž

Toto místo se nachází v americkém státě Wyoming. Skála se skládá z kamenných pilířů, které jsou tvořeny ze svazků. Hora má pravidelný tvar. Vznikla před 200 miliony lety. Po dlouhou dobu si pozorovatelé mysleli, že je umělého původu. Ale člověk ji postavit nemohl, tak to byl podle místních samotný ďábel, podle ostatních pak jednoduše tajemství. Devils Tower je 2,5 krát vyšší než slavná Cheopsová pyramida. Není divu, že se na ni místní lidé dívají s úctou a často i se strachem.

Podle pověsti se na samém vrcholu věže často objevují tajemná světla. O Ďáblově věži byla natočena celá řada fantastických filmů. Nejznámějším je film Stevena Spielberga Blízká setkání třetího druhu.

Devils Tower

Na vrchol hory vylezl člověk pouze dvakrát. Prvním přemožitelem byl místní obyvatel v 19. století a druhým horolezec Jack Dyurrans v roce 1938. Letadlo ani vrtulník tam kvůli silným větrům nemohou přistát. Třetím člověkem byl zkušený parašutista George Hopkins, ale tomu se podařilo přistát jen částečně a vítr ho pak shodil z vrcholu na ostré skály. Hopkins na skalách uvízl. Zpráva brzy otřásla celou zemí. Kolem Devils Tower kroužilo několik desítek letadel zdarma a dodávalo horolezci potraviny a vybavení. Nicméně, většina pomoci se zřítila dolů ze skal. Dalším problémem byly krysy, které byly každou noc čím dál tím více agresivní a odvážné. USA dokonce zřídily zvláštní výbor pro záchranu Hopkinse.

Na pomoc se Hopkinsovi vydal zkušený horolezec Ernst Fild se svým asistentem, ale po třech hodinách stoupání byli horolezci nuceni horu opustit. Řekli, že je tam pole útesů, které nelze překonat. I profesionálové, kteří zdolali osmitisícovky, tak měli s 390 metrů vysokou skalou potíže. Díky tisku se o neštěstí dozvěděl Jack Dyurrans. O dva dny později už byl Jack na místě a rozhodl se horu dobýt podruhé. Díky tomu, že měl svou trasu, se mu podařilo nešťastného parašutistu z Devils Tower dostat dolů.

Ďáblova věž

3. Bílí Bohové

Na severo-východ od Moskvy existuje místo s názvem Bílí Bohové. Místo se nachází v oblasti u obce Vozdvzhenskoe v okresu Sergijev Posad. Cesta k Bílým Bohům vede přes hluboký les. Jedna socha Bílého Boha má asi 6 metrů v průměru a 3 metry na výšku. Bílé Bohy zmínil ve svých poznámkách i slavný cestovatel a geograf Semjonov Tyan Shan. Legenda praví, že zde byl v 7. a 8. století pohanský oltář, který fungoval podobně jako Stonehenge. Podle některých odhadů se zde Bohům obětovaly oběti na ochranu před zlem. Bílý Bůh, ve staroslovanštině Belobog ztělesňoval dobro a Černobog zase zlo. Otec dvou bohů byl Svantevit - Bůh bohů. Společně tito tři představovali tzv. Triglav. Tak staří Slované viděli vesmír.

Své osady dávní předci nestavěli kdekoliv. Bylo nutné, aby byly splněny určité podmínky. Obvykle se Slované snažili svá sídla vybudovat kolem meandrů řeky v kruhových strukturách. O tom svědčí i obrázky z vesmíru a umístění starých kostelů a kláštěrů.

Bilí Bohové

4. Hatteras

V Atlantiku existuje mnoho mystických míst protkaných tajemstvím. Jedním z nich je Cape Hatteras, který je také nazývaný jižním pohřebištěm Atlantiku. Východní pobřeží je obecně docela nebezpečné pro plavbu. Nachází se tam dlouhý řetězec úzkých bariérových ostrovů u pobřeží Outer Banks, často také nazývány jako Virginia Dare. Tyto ostrovy neustále mění svůj tvar a velikost, díky čemuž vznikají obtíže při navigaci a v kombinaci s povětrnostními podmínkami, mlhou a špatnou viditelností se stalo toto místo osudným mnoha námořníkům.

Oblastí proudí Golfský proud, díky kterému může být jakákoliv plavba smrtící. Meterologové říkají, že během normální bouřky je výše vln až 13 metrů. Golfský proud proudí podél mysu Hatteras rychlostí 70 kilometrů za den. Necelých 20 kilometrů od Mysu se nachází dvoumetrová mělčina Diamond. Tam se Golfský proud kříží s proslulým severoatlantickým proudem. V tomto místě dochází k mnoha překvapujícím jevům. Když do sebe vlny během bouřky narážejí, písek a mušle tvoří mořskou fontánu, která tryská až do výšku třiceti metrů.

Hatteras

Mys už si vyžádal mnoho obětí. Jednou z nejznámějších byla americká loď společnosti Moore & McCormack, která šl ke dnu 7.10.1954. Dalším slavným případem byl plovoucí maják Diamond Shoals, který je ukotven na moři, ale během silné bouře se často odtrhne. Jednou se odtrhl celý maják a vlny ho vyhodily až v zálivu Palmico. V roce 1942 se zde potopila nacistická ponorka U-576. Oblast Mysu Hatteras byla pro nacisty během druhé světové války všeobecně oblíbeným rekreačním místem, a to přímo pod nosem Američanů.

5. Jihlavské katakomby

Jihlavské katakomby jsou systémem podzemních chodeb o rozloze 50 000 metrů čtverečních a délce 25 kilometrů. Chodby jsou často položeny v několika patrech nad sebou. Tvoří labyrint sálů, síní, výklenků, slepých větví a chodeb. Dlouho se historici domnívali, že katakomby vznikly díky těžbě stříbra, což bylo geologickými výzkumy vyvráceno, poté se spekulovalo o vojenském využití,
ovšem ani to se neprokázalo. Nejpravděpodobněji se zdá, že podzemí bylo budováno z ekonomických důvodů. V jihlavském podzemí se měl připravovat atentát na Adolfa Hitlera během jeho návštěvy Jihlavy v roce 1939. To ovšem není nic proti tajemstvím, které zde objevili speleologové.

Amatérští speleologové ze spolku Černé slunce katakomb v roce 1978 objevili v katakombách dvě chodby, jejíchž stěny svítí. Stěny dvou chodeb po ozáření ve tmě světélkují jemně nazelenalým světlem. Dlouho se myslelo, že chodba svítí trvale a sama od sebe bez čerpání jakékoliv energie. Později se objevila verze o luminiscenční omítce, kterou měli pravděpodobně na zdi natřít nacisté během druhé světové války, kdy část katakomb sloužila jako protiletecký kryt.



Kromě svítících chodeb se v jihlavských katakombách nachází také výklenek, kterém prochází geologický zlom. Senzibilové popisují, že zde cítí proud zlé, negativní energie proudící z výklenku příčně chodbou. Povídá se, že je to brána do jiné reality. Právě odtud dle výpovědí návštěvníků přicházejí a zde opět mizí přízraky a stíny.




Uvažovalo se o existenci tajných zazděných prostor hned za výklenkem. Proutkař a léčitel Rudolf Pitra tvrdil, že jeho virgule dutinu za výklenkem skutečně ukazuje. Brněnští geofyzikové prozářili chodby geofyzikálním radarem, který ukázal, že se tam nalézá pravidelná čtvercová dutina, jakási skrytá komnata nebo schodiště vedoucí někam dolů, ovšem pravděpodobně zčásti či zcela zasypané. Rozhodlo se o navrtání do tohoto prostoru, což povolil tehdejší starosta Jihlavy František Dohnal. Podle radaru měl vrták narazit na dutinu hned po prvním půl metru, ovšem vrták byl už v hloubce dva metry a stále nic, jen plná skála. Provedly se další tři zkušební sondy na jiných místech, ovšem se stejným výsledkem.



Amatérští badatelé i někteří návštěvníci v prostorách této pamětihodnosti údajně slyšeli tajemné hlasy či zahlédli stíny procházející chodbou. Černý stín podivné postavy se zvednutou paží a tenkým krkem, jež měla na hlavě jakousi přilbu či dlouhé, dole rovně zastřižené vlasy, v blízkosti svítivky natočil i reportér Stanislav Motl, který v podzemí čtyřikrát přenocoval, při natáčení pořadu Na vlastní oči televize Nova, která reportáž odvysílala v září 1997. V říjnu téhož roku pro velký ohlas diváků proběhla rekonstrukce, která vyloučila, že by se mohlo jednat o vědomou manipulaci či o Motlův stín.

6. Coral Castle

Coral Castle je komplex, ve kterém se nachází obrovské sochy a megality, jejichž celková hmotnost přesahuje 1100 tun. Tyto sochy zde byly naskládány ručně, bez použití jakéhokoliv stroje, pomocí reverzního magnetismu. Coral Castle vévodí dvoupatrová hranolová věž vážící 243 tun. Kromě ní je zda řada různých staveb, zdí, podzemní bazén či točité schodiště.

Kamenná stavba byla vytvořena lotyšským Američanem Edwardem Leedskalninem. Podnětem ke stavbě byla neopětovaná láska jeho 16-leté snoubenky Agnes Skuvst, která se s nim rozešla den před svatbou.

Coral Castle

Edward odjel do Ameriky, kde údajně dostal tuberkulózu, ale spontánně se uzdravil, prý za pomocí magnetů. Coral Castle budoval 28 let od roku 1923 a nikomu nedovolil se na průběh své práce podívat. Několik teenagerů ovšem prohlašovalo, že byli svědky jeho práce a korálovými bloky prý hýbal pomocí vodních balónků. Zajímavé je, že aby ochránil své soukromí, přestěhoval celý Coral Castle asi 16 kilometrů od Floridy.

Stěhování mělo trvat tři roky, ale není známo, jak to 163 vysoký muž zvládl. Ví se, že si najal velký náklaďák. Na zvědavé otázky, jak to udělal, odpověděl, že objevil tajemství stavitelů pyramid. V roce 1952 Leedskalnin zemřel na rakovinu žaludku. Po jeho smrti byly nalezeny části jeho deníků, které odkazovaly na magnetismus Země a řízení toku kosmické energie. Nic víc tam bohužel nebylo vysvětleno.

Coral Castle 2

Několik let po smrti Edwarda se jistá americká inženýrská síť rozhodla provést experiment. Použili svůj nejsilnější buldozer, aby pohnuli jedním z kamenných kvádrů, jehož instalaci Edward nestihl. Buldozer jim ovšem nepomohl a tak si Edward vzal své tajemství do hrobu.

7. Kyzylkum

Mezi řekami Amudarja a Syrdarja ve Střední Asii existuje celá řada abnormálních oblastí, které stále nebyly prozkoumány. Například v centrální části města Kyzyl Kum je hora, ve které byly nalezeny podivné petroglyfy. Na nich je jasně vidět postavy v oblecích a něco, co velmi připomíná vesmírné lodi. V těchto místech byli lidé častými svědky UFO.

Slavný případ se stal v listopadu 1990, kdy po silnici Navoi cestovali během noci kolegové z firmy Icicle a na obloze uviděli dlouhý předmět válcovitého tvaru. Z předmětu zamířil na zem silný kužel světla. Expedice UFO nalezla ve městě Zarafshan zajímavou ženu s nadpřirozenými silami. Žena řekla, že je v kontaktu s mimozemskou civilizací. Na jaře roku 1990 obdržela informace, že na oběžné dráze Země byl zničen nadpozemský létající objekt a jeho zbytky dopadly asi 30 až 40 kilometrů za město. Jen šest měsíců na to našel místní geolog předměty neznámého původu. Jejich analýza ukázala, že nemusí mít původ na Zemi. Z informací se ovšem hned udělalo tajemství a nikdo nic oficiálně nepotvrdil.

Kyzylkum

8. Jezero Loch Ness

Lochnesské jezero ve Skotku láká milovníky záhad a mystiky celá staletí. Jezero má rozlohu asi 56 kilometrů čtverečních a maximální hloubku 230 metrů. V jezeře má údajně žít Lochnesská nestvůra. Podle hlášení pozorovatelů by měl být živočich 15 - 20 m dlouhý asi s třímetrovým krkem a výrůstkem v podobě rohu na hlavě. O jeho výskytu se vedou dlouhodobé spory, stejně jako o přesném druhovém zařazení.

Vědci spočítali, že od vzniku silnice u Lochnesského jezera v roce 1933 se objevilo více než 4000 důkazů o tom, že v jezeře žije monstrum. Jako první Lochnesskou příšeru viděla majitelka hotelu ve 20. století. Během let pak vzniklo mnoho svědeckých výpovědí, podvodních nahrávek, nejasných fotek a dokonce i záznam sonaru.

Zastánci existence monstra prokázali svou teorii filmem z roku 1966, který natočil letecký úředník Tim Dinsdale. Na videu je vidět objekt plovoucí ve vodě. Vojenští experti potvrdili, že objekt pohybující se v jezeře nemůže být umělý. Pohyboval se rychlostí asi 16 kilometrů v hodině.




V oblasti jezera se rozprostírá také velká anomální zóna. Lidé zde často pozorují UFO. V létě 1992 se vědci vydali na jezero se sonarem a výsledek byl senzační. Doktor McAndrews uvedl, že ve vodě bylo nalezeno několik živých bytostí typu dinosaura, které se pravděpodobně dochovaly dodnes. V roce 1997 byla díky ponorce se sonarem zjištěna v dolní části jezera hluboká štěrbina. Ukázalo se, že jeskyně je široká 9 metrů a její maximální hloubka může být až 250 metrů. Vědci se rozhodli prozkoumat podvodní tunel, který by mohl jezero spojovat s ostatními vodními plochami v okolí.

Od 60. let 20 století byla podniknuta řada pokusů o zachycení stopy živočicha různými fyzikálními přístroji. Pomocí sonaru byl důkladně prohledáván celý povrch jezerního dna. Na břehy jezera byly umístěny filmové kamery s nočním viděním, které byly automaticky spouštěny pohybem v zorném poli objektivu. Japonská expedice prohledávala vody jezera za pomoci miniponorky. Patrně největší akcí byl prakticky dvouletý monitoring jezera týmem televize BBC, pořádaný v letech 2002 - 2003. Žádný z těchto přístrojů však nepřinesl jasný důkaz existence Lochnesky, takže její tajemství i nadále pokračuje.

9. Molebský trojúhelník

Molebský trojúhelník je jedna z prvních objevených geoanomálních zón v Rusku. První zmínka o tomto prokletém místě, které doslova přitahuje všechny možné paranormální jevy, je až ze 30. let 19. století. Už tehdy místní rolníci vyprávěli o divných létajících předmětech a svítících objektech, které viděli v okolí vesnice Molebka. Avšak skutečná „hvězdná hodina“ Molebského trojúhelníku proběhla v polovině 80. let 20. století, když během zimního lovu permský geolog Emil Bačurin objevil ve sněhu kruh o průměru 62 metrů, o čemž podrobně napsal ve své zprávě. Timur Ivancov vypráví, že po této události se do Molebského trojúhelníku vypravily mnohé expedice, které se pokoušely odhalit jeho tajemství:

Lidi na vlastní oči viděli, že létající talíře tam skutečně létají jako letadla na letiště. Přitom s neuvěřitelnou pravidelností. Nad lesy a poli se periodicky objevují svítící koule, které místní obyvatelé pojmenovali „ohnivé pomeranče“. Zvlášť bych chtěl ještě říci o prudkém zhoršení zdravotního stavu těch, kteří do Molebky přijedou: prakticky všichni trpí dlouhými a stálými migrénami, „skáče“ jim teplota a na těle se objevují otoky.

UFO

10. Chavinda

Tohle neobvyklé místo se nachází v Mexiku. Podle víry místních obyvatel je Chavinda křižovatkou světů, proto není nikdo příliš překvapen z jakýchkoliv anomálních či mystických scén, které se v oblasti odehrají. V roce 1990 zde došlo k senzačními případu. Očití svědci tvrdí, že byla jasná noc bez mráčku. Nebyla potřeba ani baterky. Z ticha tmy se najednou objevil jezdec v národním kroji. Vyděšeni lovci pokladů viděli jezdce jak dojel tryskem za 5 minut na několik kilometrů vzdálenou horu a zpátky. Fyzicky to není možné. Lovci pokladů v panice opustili své nástroje a utekli. Když přišli k sobě, začali pátrat po tom, co to bylo. Ale ukázalo se, že to byl jenom začátek. Jejich nové automobily se začaly rozpadat. Jeden z nich se změnil ve starý a žádné opravy tento proces nedokázaly zastavit. Docházelo k různým nehodám na silnici i mimo ni. Tajemství Chavindy pokračuje až dodnes.

Chavinda

Autor: Jad

Tajemství 10 nejtajemnějších míst. Prozradíme vám tajemství míst jako Devils Tower, Arkaima, Jihlavské katakomby, Chavinda, Kyzylkum, Coral Castle, Hatteras
Zajímavosti a novinky