Město, které dalo svým občanům peníze zdarma – co se z toho můžeme naučit

Experiment se základním příjmem

Pro 125 lidí, kteří byli náhodně vybráni k účasti v experimentu, to asi znělo příliš dobře na to, aby to mohla být pravda: 500 dolarů (11 tisíc korun) vyplácených na jejich účty každý měsíc po dobu dvou let, a to bez jakýchkoli podmínek. Jednalo se o Stockton Economic Empowerment Demonstration (zkráceně Seed), dvouletý experiment se základním příjmem v kalifornském městě Stockton. Program byl koncipován tak, aby čelil dvěma globálním problémům, které jsou ve městě s 320 tisíci obyvateli obzvláště akutní: chudobě a nerovnosti příjmů.

Stockton, nelichotivě korunovaný časopisem Forbes v roce 2011 za „nejsmutnější město Ameriky“, patří mezi nejchudší v USA. Odhaduje se, že 20 procent obyvatel žije pod hranicí chudoby (předpandemický průměr USA byl kolem 11 procent). Stockton byl ale také nedávno označen za „nejrozmanitější město Ameriky“, protože se v něm mísí různé rasy a etnika.

Snaha zbořit stereotyp

Lidé, kteří stojí za Seedem, chtěli dokázat, že finanční potíže vyplývají „z nedostatku peněz, nikoli charakteru“, a zpochybnit stereotypy o chudých lidech, které často omezují snahy o zavedení politických řešení chudoby. „Potřebovali jsme něco odvážného a inovativního, program, který se dostane k základní příčině chudoby: nedostatku peněz,“ řekla ředitelka společnosti Seed Sukhi Samra pro server Positive News. „Projekt“, dodala, „byl šancí představit si spravedlivější společnost, která důstojně zachází s lidmi, kteří zažívají chudobu.“

Ti, kteří byli vybráni, aby obdrželi peníze, pocházeli ze čtvrtí, kde byly příjmy domácností průměrné nebo nižší. Tři miliony dolarů (66 milionů korun) potřebné k realizaci projektu byly financovány výhradně filantropickými dárci. Účastníci nadále dostávali benefity, pokud na ně měli nárok.

První výsledky

Seed skončil v únoru a nyní byla zveřejněna analýza prvního roku. Naznačuje, že lidé, kteří mají zaručený základní příjem, mají vyšší šanci najít si práci na plný úvazek. Na začátku experimentu mělo jen 28 procent příjemců práci na plný úvazek; o rok později jich bylo 40 procent. Kontrolní skupina zaznamenala jen pětiprocentní nárůst.

Účastníci také zaznamenali významné zlepšení duševního zdraví, úrovně únavy a celkové pohody ve srovnání s kontrolní skupinou. To odráželo zjištění podobné studie ve Finsku, u níž vyšlo najevo, že významně posílila pocit celkové spokojenosti a pohody mezi účastníky. Kde tedy obyvatelé Stocktonu utráceli peníze? Podle analytiků většinou za potraviny (37 procent), domácí potřeby a oblečení (22 procent), veřejné služby (11 procent) a náklady na auto (10 procent). Dodali, že méně než 1 procento příjmů bylo vynaloženo na cigarety a alkohol. Server California Globe však navrhl, že údaje o výdajích byly chybně hlášeny. Tvrdil, že někteří účastníci naopak utráceli peníze v restauracích a za jiné nepodstatné věci. Tímto tvrzením server nevědomky posílil jeden z hlavních argumentů pro základní příjmy: stimulují ekonomiku.

Mezi účastníky byla i Mekie, matka šesti dětí, která pracuje ve skladu v Sacramentu. „Můj syn chtěl jít na fotbalový tábor a já jsem za to mohla zaplatit,“ řekla. „Mohla jsem mu koupit nové boty. Mohla jsem mu dát peníze, aby si koupil něco k snědku, když byl na tréninku. Věci se trochu zjednodušily.“

Záchranná síť

U ostatních rodin základní příjem poskytoval záchrannou síť, když vznikly neočekávané výdaje. Jde o náklady, které mohou ochromit domácnosti žijící blízko hranice chudoby. „Jedno z našich aut se porouchalo,“ řekl Jovan, otec tří dětí, který pracuje ve stavebnictví. „Chtělo to nové těsnění. To bylo docela drahé, a tak nám pomohlo mít dalších 500 dolarů. Jinak by auto jen leželo ladem, dokud bychom nebyli schopni ušetřit tolik, abychom ho mohli dát opravit. Pracuji mimo město, takže bych nemohl dojíždět a moje manželka by nemohla jít do práce, kdybych musel vzít její auto.“ U některých šlo jednoduše o to, že si mohli dovolit dát jídlo na stůl. „Než mi Seed pomohl, platila jsem spoustu účtů a nevěděla, jestli mi zbude na jídlo,“ řekla Laura, další účastnice programu.

Od utopie k realitě

Vzhledem k tomu, že se díky schématu dočasných dovolených zdá myšlenka zaručeného platu podporovaného státem méně radikální, přesunul se koncept univerzálního základního příjmu z oblasti utopie do hlavního diskurzu.

Ve Skotsku většina stran bojujících v nadcházejících volbách hlásá podporu zaručeného příjmu pro všechny, zatímco v Jižní Koreji se připravuje vyzkoušení základního příjmu pro provincii Gyeonggi. Jinde mají města jako například Oakland, Kalifornie a Cambridge ve státě Massachusetts v plánu pilotní projekty. Tato myšlenka přitom není nová. Už Martin Luther King byl jedním z jejích prvních obhájců. „Musíme vyvinout program, který přivede národ k zaručenému ročnímu příjmu,“ řekl v projevu roku 1967. Stephen Hawking, Elon Musk a nizozemský historik Rutger Bregman patří mezi novější podporovatele.

Pojem základního příjmu neobvykle překračuje politickou propast. Příznivcům levice se líbí, protože bojuje s nerovností a je vágně socialistický, zatímco zastánci pravice vidí jeho potenciál pro stimulaci ekonomiky tím, že lidem poskytne větší kupní sílu. K financování základních příjmů může být zapotřebí zvýšení daní, ale s jasnou vazbou mezi jistotou příjmu a zdravím jeho podporovatelé tvrdí, že by částečně zaplatili sami uvolněním tlaku na sociální a zdravotní služby.

Ve větším měřítku

Ačkoliv pokusy o zajištění základního příjmu ve Stocktonu a Finsku přinesly ovoce, jejich rozsah byl omezený, protože se zaměřily pouze na malý segment společnosti. „Chcete-li zjistit, zda univerzální základní příjem může skutečně fungovat, musíte jej skutečně dát každému v zemi, protože jedině tak zjistíte, jak ovlivňuje zaměstnanost, ekonomiku a tak dále,“ vysvětlil Malcolm Torry, generální ředitel Basic Income Earth Network. „To, že ho dáme ukázkové skupině, nám neukazuje celý obraz. A je třeba změnit daně a benefity, abyste mohli zavést plnou zkušební verzi, což nemůžete udělat jen ve městě nebo čtvrti.“

Torry poukazuje na to, že experimenty v Namibii a Indii, kde celé komunity dostaly základní příjem, jsou poučnější. „Přinesly opravdu zajímavé výsledky,“ řekl a dodal, že ekonomická aktivita mezi domácnostmi rychle rostla. „Mohli si dovolit podstoupit některá rizika, která dříve nemohli vzít. Lidé například začali přemýšlet o založení vlastního podnikání.“

Vyhlídky do budoucna

„Potřebujeme zemi,“ dodal Torry, „která by byla ochotná zavést základní příjem všude; průkopnický národ, který je ochoten ukázat, jak to skutečně ovlivňuje společnost.“ To neznamená, že pokusy se základním příjmem, jako byl Stockton, nepomohly diskusi posunout dál. Automatizace pracovních míst, zvyšující se počet pracovníků v zakázkové ekonomice a v neposlední řadě také coronavirus rovněž zvýšily naléhavost diskuse o základních příjmech. „Po pandemii se začneme ptát, co se stane příště, protože toto rozhodně není poslední krize. Odpovědí není mnoho, ale základní příjem pro každého je jednou z nich,“ uzavřel Torry.

Zdroj: Positive News

Základní nepodmíněný příjem se řeší již dlouho. Proběhla řada experimentů, kdy byl lidem vyplácen příjem bez práce. K čemu to vedlo? Podívejte se s námi.
Zajímavosti a novinky