Jaká je historie Brexitu?

29.06 2016|Politika
Jaká je historie Brexitu?

Při celostátním referendu o Brexitu, které proběhlo minulý týden, většina britských občanů hlasovala pro to, aby Velká Británie opustila Evropskou unii.

V návaznosti na kontroverzní hlasování o Brexitu prudce klesly finanční trhy a premiér David Cameron, který vedl kampaň za to, aby Británie zůstala v Evropské unii, oznámil svou rezignaci. I když je Brexit nepochybně historickým rozhodnutím, je zároveň jen nejnovějším vývojem v konfliktním vztahu mezi Británii a EU, který se odehrává již celých 50 let.

Británii v EU nejdříve nechtěli

V roce 1957 podepsaly Francie, Západní Německo, Belgie, Itálie, Lucembursko a Nizozemsku smlouvu o Evropském hospodářském společenství (EHS) v Paříži, které bylo předchůdcem dnešní Evropské unie. Jednalo se o poslední z několika pokusů o posílení hospodářské spolupráce mezi evropskými národy po druhé světové válce. Věřilo se, že národy, které spolu navzájem obchodují a spolupracují, nebudou mít zájem spolu válčit.

Velká Británie se k procesu evropské integrace z počátku stavěla skepticky. Bála se předávání pravomocí na nadnárodní úroveň. Jedním z hlavních důvodů neochoty Británie vstoupit do společenství byla snaha nadále udržovat zvláštní vztahy s USA a s Britským společenstvím národů. Poprvé se Velká Británie rozhodla přistoupit v roce 1961, ale přihláška nebyla dokončena. Proti vstupu Británie do EHS se postavil francouzský prezident Charles de Gaulle, který vetoval první i druhou britskou žádost. Údajně proto, že nechtěl, aby angličtina nahradila francouzštinu jako dominantní jazyk Společenství.

Záhy po vstupu se konalo první referendum

Velká Británie se do EHS dostala až v roce 1973, poté co Charles de Gaulle odešel z čela francouzské politiky, ale jen o dva roky později z EHS málem vypadla. V roce 1975 se konalo referendum na otázku: "Myslíte si, že by měla Velká Británie zůstat v Evropském společenství"? Asi 67% voličů z 68 regionů a Severního Irska hlasovalo ANO, zatímco Shetland a Western Isles hlasovali NE.

Napětí mezi EHS a Velkou Británii explodovalo v roce 1984, kdy se konzervativní premiérka Margaret Thatcherová začala prosazovat o snížení britských plateb do rozpočtů EHS. Ačkoliv v té době bylo Spojené království třetí nejchudší zemí ve Společenství, platili do společného rozpočtu více, než jiné národy kvůli svému relativnímu nedostatku farem. Zemědělské dotace totiž tvořily asi 70 % z celkových výdajů EHS. Thatcherová nakonec vyjednala, že "britský rabat" zůstane na svém místě, ale sníží se příspěvek Británie do rozpočtu z více než 20 % na 12 %.

Británii se celá léta nelíbily podmínky EU

Maastrichtská smlouva, která vstoupila v platnost v roce 1993 udělala z Bruselu sídlo Evropské unie a změnila EHS na jednodušší název Evropské společenství (ES). Evropská unie byla navržena pro integraci evropských národu na politické a ekonomické úrovni, včetně sjednocení zahraniční politiky, společných práv občanů a jednotné měny eura. Během schvalování Maastrichtské smlouvy v roce 1993 a Lisabonské smlouvy v roce 2008 si Británie vyjednala trvalé výjimky z práva EU, tzv, opt-outy. Mezi ty patří například neúčast na projektu společné měny euro, Velká Británie není členem Schengenského prostoru a má výjimku v některých bodech společné vízové, azylové a přistěhovalecké politiky.

Premiér Tony Blair, který s přehledem zvítězil v roce 1997, byl silně pro Evropskou unii a snažil se během své vlády přestavět vazby s Evropou. To se mu akorát hodilo, když na konci 90. let vypukl skandál s "šílenými krávami". Brusel uložil Británii zákaz na vývoz hovězího masa.

Všeobecný zákaz EU byl zrušen v roce 1999 poté, co byly uloženy přísné omezení na vývoz hovězího masa, ale Francie dodržovala svůj vlastní zákaz ještě dlouhé roky potom. Evropa a Velká Británie nebojovaly jen skrz hovězí maso. Dlouhé roky se hašteřily i o britskou čokoládu. Británie měla až do roku 2000 zákaz prodávat v EU svou čokoládu. Britská čokoláda mohla být v Evropě prodávána až po 27-leté bitvě a vítězném verdiktu Británie u Evropského soudního dvoru v Lucemburku.

Poté, co se zhroutily plány na oficiální ústavu EU, dokončily v roce 2007 členské národy jednání o kontroverzní Lisabonské smlouvě, která dala Bruselu širší pravomoci. Labouristický premiér Gordon Brown se mazaně vyhl televizní show, ve které vedoucí představitelé dalších 26 členských zemí smlouvu podepsali. Později sice dokument podepsal, ale byl kritizován za to, že bránil smlouvě, kterou sám pomáhal vyjednávat. Ve stejném čase rostla mezi Britskými voliči podpora Strany nezávislosti Spojeného království (UKIP) a tvrdší postoj vůči EU.

Cameron a jeho referendum

V zájmu ochrany britského finančního sektoru, se stal David Cameron prvním britským premiérem, který vetoval smlouvu EU v roce 2011. Na počátku roku 2013 provedl hodně očekávaný projev, ve kterém nastínil výzvy, jimž Evropa čelí a slíbil, že bude znovu vyjednávat o členství v Evropské unii, když jeho konzervativní strana získá většinu v příštích všeobecných volbách.

Na pozadí ekonomického nepokoje v eurozóně a probíhající migrující krizi, mnohonásobně vzrostl počet členů UKIP a počet zastánců možného Brexitu. Poté, co David Cameron znovu vyhrál ve volbách v květnu 2015, začal znovu vyjednávat vztah Velké Británie s EU, včetně změn v dávkách pro migranty, finančních záruk a jednodušších způsobů, jak blokovat předpisy EU. V únoru 2016 byly oznámeny výsledky těchto jednání a na 23. června bylo nastavené slíbené referendum.

Autor: Mak

Jaká je historie Brexitu? Britský brexit má dlouholetou historii. Není to poprvé, co Británie málem odešla z EU. Brexit je jen výsledkem dlouholetých sporů EU a Británie
Zajímavosti a novinky

Téma: Brexit
 305 
  Komentáře
YouTube video
Přidat obrázek
PŘIDAT KOMENTÁŘ

Vánoce 2017

Tipy na vánoční dárky
.