Meč jako nejcennější zbraň Vikingů

04.03 2019|Historie

Většina lidí si Vikingy představuje jen jako obávané válečníky a surové plenitele. Pravdou však je, že to byli také schopní obchodníci a vynikající řemeslníci. Zručnost se nedala upřít také tehdejším kovářům, jejichž um byl natolik pokrokový, že po sobě zanechali zbraně, které předběhly svou dobu téměř o tisíc let. Byl meč běžnou vikingskou zbraní? A jak je vlastně vyráběli?

Meč jen pro bohaté

Nic nedefinovalo vikingského válečníka tolik jako jeho zbraň. Navzdory tomu, co známe z filmů a seriálů, hlavní zbraní většiny Vikingů byla sekera či oštěp. Meče si, vzhledem k náročnému procesu kování, mohli dovolit jen ti nejmajetnější. Některé historické prameny hovoří o tom, že cena meče se v 9. století pohybovala okolo 7 solidů (římská měna o váze 4,5 gramů zlata). Pro srovnání, za tuto cenu si mohl člověk pořídit 16 krav. Meče také často dostávaly jména jako symbol jedinečnosti a dědily se z otce na syna. Ztratit ho znamenalo přijít o velké jmění. Není divu, že Vikingové tak často vyráželi drancovat okolní země – získání bohatství včetně nových zbraní byla jistě velká motivace.

Vikinská jednoduchá sekera Rhona


Výroba a údržba

Aby vznikl kvalitní a spolehlivý meč, bylo zapotřebí zkušených kovářů. Množství nalezených mečů ve velmi špatném stavu však naznačuje, že kvalifikovaných řemeslníků nebyl dostatek nebo nebyli cenově dostupní. Jakým způsobem Vikingové kvalitní meče vyráběli? Čepele byly kovány zvláštní metodou, při které se několik kovových kusů různého složení zahřívalo a kroutilo do železných tyčí. Ty se poté svařovaly do samotné čepele a kováním se tvarovaly. Vzhledem k tomu, že materiál byl složen z měkkých (nízkouhlíkových) i tvrdých (s vysokým obsahem uhlíku) druhů železa, byly výsledné zbraně silné a zároveň pružné.

Podobným způsobem vznikaly i slavné damaškové zbraně. Je možné, že tuto technologii se Vikingové naučili díky svým obchodním stykům na Středním východě a zdokonalili si ji podle svého. S postupem času, zvláště kvůli používání kvalitnější oceli, se však od tohoto způsobu upustilo. Meče měly také hojné dekorativní prvky. Typické bylo vykládání mědí, bronzem či stříbrem. Pro ochranu válečníka se někdy do meče vkládaly léčivé a magické kameny. Stranou nezůstávala ani pochva. Ta sloužila nejenom jako bezpečnostní prvek, ale také jako ukázka toho, jak drahou zbraň ukrývá. Čím kvalitnější a zdobenější pochva byla, tím nákladnější byl samotný meč.

Vikinský chrámový meč s pochvou


Historie vikingských mečů

Jako vikingské meče označujeme chladné zbraně, které se vyráběli v 8. – 11. století. Protože štít byl základní součástí výzbroje každého bojovníka, meč, který drželi v druhé ruce, musel být lehký a snadno ovladatelný. Jeho váha se pohybovala kolem jednoho až dvou kilogramů. Čepele byly široké a jejich délka byla v rozmezí od 60 do 90 centimetrů. Typickou vlastností je krátký úchop mezi hruškou a záštitou, do kterého se těsně vejde pěst. S postupem času se vikingské kovářství vyvíjelo a měnila se velikost, tvar i samotná konstrukce rukojetí. Tento fakt velmi usnadňuje historikům datování objevených mečů, protože každý časový úsek měl svůj populární styl.

Ke slovu se také dostalo nové zpracování oceli. Díky tomu meče z pozdější doby měly užší čepele a těžiště celé zbraně se tak přenášelo více k rukojeti. Co se týče samotné čepele, meče vikingské éry měly obě strany ostré. Zajímavý je i samotný hrot, který byl ve většině případů obloukovitě zkosený. Ten výrazně vylepšuje stabilitu a sílu, avšak za cenu menší účinnosti při bodnutí. Proto se také jednalo o primárně sečné zbraně. Podle typu záštity a hlavice se meče z tohoto období dělí do několika různých skupin. Petersonova typologie je rozděluje podle písmen v abecedě do jednotlivých tříd a každé písmeno zde reprezentuje určitý druh hrušky, zdobení a samotného jílce.

Vikinský meč Hedin


I Vikingové měli slavné značky

Mezi dochovanými meči dokonce můžeme naleznout dvě značky. Jednou z nich je Ulfberht, druhou Ingelrii. Historikové předpokládají, že se jedná o značky dvou významných kovářských dílen. Podle dlouhého období, ve kterém meče těchto označení byly nalezeny, se dá usuzovat, že své umění buď předali svým synům, nebo musí označovat nějakou společnost. Meče, které nesou jejich podpis, byly Vikingy velmi ceněné a nadřazené ostatním zbraním.

Ulfberht byl vyráběn z oceli s větší uhlíkovou příměsí a minimem strusek. Výsledkem tak byla maximální pružnost a odolnost. Při zásahu do štítu nebo brnění se nezasekával, tím pádem jeho držiteli umožňoval rychlý pohyb. Vysoká odolnost zajišťovala, že meč snesl mnoho zásahů a dokázal hravě prolomit nepřátelský štít. Díky těmto kvalitám byl Ulfberht vzácnou zbraní nošenou důležitými válečníky.

Meč Ulfberht, historický nález


Ingelrii měl vlastnosti velmi podobné, ale objevil se až v pozdějších letech. Většina nálezů je totiž datována do 11. století. V současnosti nikdo přesně neví, jakou technikou se oba typy mečů kovaly a jak je možné, že byly na svou dobu tak pokrokové. Jediný, kdo v současnosti dokázal vykovat téměř odpovídající historickou repliku meče Ulfberth, je kovář Richard Furrer.

KOMERČNÍ ČLÁNEK

Meč jako nejcennější zbraň Vikingů. Většina lidí si Vikingy představuje jen jako obávané válečníky a surové plenitele. Pravdou však je, že to byli také schopní obchodníci
Zajímavosti a novinky

 301 
  Komentáře
YouTube video
Přidat obrázek
PŘIDAT KOMENTÁŘ