iFenomen.cz

Co prozrazuje Sýrie o novém světovém řádu?

03.10 2016|Politika
Co prozrazuje Sýrie o novém světovém řádu?

Syrská občanská válka se zdá být neřešitelným a nekonečným stavem, vyplývajícím z různých proudů znečištěné historie, od špatných myšlenek, přes iráckou invazi a uschlé arabské jaro, až k sektářskému konfliktu ze 14. století.

Mír v Sýrii není pro zúčastněné prioritou

To vše ukazuje cestu k budoucnosti Sýrie a zároveň je to znamením toho, kam směřuje svět. Sýrie se stala medvědí jámou, kterou sužuje přes sedm let hrozná destruktivnost a občanská válka, která je dále umocňována sobeckostí dalších mezinárodních aktérů. V nedávném zvláštním vydání The World at One věnovanému syrskému konfliktu vyjádřila většina účastníků hluboké chmury ohledně vyhlídky na brzký konec války v Sýrii. I když většina zúčastněných zemí ve skutečnosti touží po míru, jak bylo řečeno, není to jejich první prioritou.

Spojené státy a zbytek Západu chtějí zničení takzvaného islámského státu a demokratickou náhradu za prezidenta Asada. Turecko se obává uprchlíků, kurdského státu a zdá se být abmbivalentní vůči sunnitskému hnutí. Pro Írán a Saúdskou Arábii je to jen další fronta v boji o hlavní regionální velmoc - sami o sobě bojují přes sektářské konflikty v mnoha okolních zemích, kde se sunnitské a šiitské identity staly ostřejší a drsnější.

Ale klíčem a jádrem je Rusko. Vzniká poměrně zajímavá debata, jejíž hlavní otázkou je, co chce prezident Putin. Někteří jsou přesvědčeni, že teplovodní port, jiní, že nemůže ztratit spojence nebo chce porazit "barevnou revoluci". Nechybí však samozřejmě varianta, že se Rusko snaží ukázat svou moc ve světě.

Hledání globální rovnováhy

Studená válka sice mohla skončit před čtvrt stoletím, ale globální hledání rovnováhy stále přetrvává. Spojené státy jsou stále nejrozšířenější supervelmocí, ale nedlouhá doba, kdy se jednalo o nezpochybnitelného dědice světového řádu až do konce dějin, je dávno pryč.

Někteří tvrdí, že morální sebedůvěra USA byla promarněna v píscích Iráku, jiní, že se jedná o nedostatek vůle ze strany současného prezidenta. Je pravda, že prezident Obama nemá absolutně žádnou chuť ke konfrontaci a nechce se brodit po kolena v jiné nevyhratelné okupaci další arabské země. Ale nenechte se zmást.

Hillary Clintonová by mohla vojenskou intervenci zintenzivnit. Přečíst Donalda Trumpa je zatím mnohem obtížnější. Je přátelský vůči Rusku, je proti zásahům, ale slíbil zničit IS. Bez ohledu na rétoriku prezidentských kampaní bych hádal, že příští prezident se bude lišit jen mírně.

Je módní kritizovat prezidenta Obamu za ochablou angažovanost ohledně Asada. Je to úhel pohledu mnoha politiků, vojenských činitelů a diplomatů v akci. Je však přinejmenším velmi pravděpodobné, že prezident Obama nejenže chápe náladu americké populace, ale i meze toho, čeho USA mohou skutečně dosáhnout, na základě posouzení situace v Afghánistánu, Iráku a Libyi.

Neexistuje lepší ukázka Obamova pohledu na svět, než mistrovská diskuze Jeffa Goldberga, která zdůrazňuje zejména jeho opovržení pro scénáře ve Washingtonu, které pokaždé, když vznikne problém, chtějí posílat armádu, aby zavedla pořádek. Nejedná se jen o jeho vůli. Děje se to v důsledku měnícího se světa a měnící se rovnováhy, kdy jedinými účastníky ve hře už nejsou jen Východ a Západ. Sýrie ukazuje nejen na USA, které ztratily svou chuť k jídlu a svou sebedůvěru hrát si na šerifa ve světě, ale také na stále větší multipolaritu.

Nedávný váhavý postoj ohledně hlídkování v Jihočínským mořích naznačuje, že USA chtějí mít s rostoucí čínskou velmocí dobré vztahy. Zatímco Čína může projektovat více regionální síly v okolních vodách, než doposud dělala, je stále proti vojenským zásahům do vnitřních záležitostí jiných národů. Rozhodně nehoří univerzalistickou touhou napravovat světové křivdy.

Klíčem k situaci v Sýrii je Rusko

Rusko se jen občas pokouší uplatňovat své morální nároky, které vznikají vždy, když USA začnou vojenskou akci. Je však stejně asertivní, jako USA kdysi. Možná je vytvoření nepořádku jednodušší, než zavedení pořádku. Sondováním podél hranic NATO a Evropské unie a záborem Krymu se snaží předejít "westernizaci" svých blízkých hranic. Sýrie je prostě posledním projevem Putinovy projekce vojenské síly.

Pokud mluvíme o skutečných nákladech operace, je zde několik obav. Mluvíme nenuceně o "globální komunitě", ale je těžké si představit, co to znamená. OSN se stává spíše kokpitem pro rozzuřená obvinění a opuštěnou naději, než řešením. Rada bezpečnosti, Čína a Spojené státy mají většinu zbraní a hodně finančního vliv. Ale je to Rusko, kdo sní o moci a slávě z dob Sovětského svazu a je odhodláno obnovit svůj dosah a vliv, který říše měla, v krátkodobém horizontu. Velká Británie a Francie může ještě nárazově snít o své minulé imperiální vznešenosti, ale může pouze přidat trochu síly ztracené Americe.

Nikdo mi zatím nevysvětlil, proč by Rusko nemělo nasměrovat svou cestu do Sýrie a jak by mohl být prezident Asad odstaven od své moci, pokud to prezident Putin nebude chtít?

Autor: Mark Mardell

Co prozrazuje Sýrie o novém světovém řádu? Válka v Sýrii je nekonečná. Kdo může situaci v Sýrii vyřešit? Jaký vliv mají světové velmoci jako USA, Rusko, Čína
Zajímavosti a novinky

 4 
  Komentáře
YouTube video
Přidat obrázek
PŘIDAT KOMENTÁŘ